***SANDRATE***

KDE JE VŮLE, TAM JE I CESTA.

Jsem zpět!

Čtvrtá kapitola

Tak jo, lidičky. Teďka jsem přišla ze školy, tak vám ji sem dávám. Jaké jste měli vysvědčení?

Sandrate

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------

Celou noc nemohl vůbec spát. Tolik se těšil na to, až bude zase zpátky a pomůže Harrymu s jeho trápením. ‚Možná bych mohl požádat Brumbála, aby Harry mohl bydlet se mnou.‘ Radoval se Sirius. ‚Ale ne, on to nedovolí, Harry musí zůstat u Petunie kvůli jejich společné krvi. Dohajzlu!

Sirius si velmi dobře dovedl představit, jak musí Petunii těšit, že Harry musí bydlet společně s její rodinou. Už tenkrát, když byl ještě mladý a chodil do Bradavic, ji zahlédl na nástupišti s Lily a jejími rodiči. Už na první pohled mu byla velmi nesympatická, a jak se později od Lily dozvěděl, strašně zahořklá.

Navíc ten koní krk, brr…‘ Při té představě se znechucením otřásl. ‚Není divu, že ji chtěl jen někdo, jako je Vernon Dursley. Ten vzhled se dal ještě jakž – takž přehlídnout, ale ta nevraživost a arogance,…

Blondýna, blbá a nejspíš zkřížená s koněm‘ dodal si pochvíli pro sebe. Vlastně se s Dursleyem k sobě celkem hodili. Oba dva nechutná zvířata. Ona byla ošklivá, hloupá a strašně arogantní a tvrdohlavá, on pro jistotu příliš vypasenej, cholerickej a namyšlenej idiot. ‚Dokonalá partie.

Jak tak uvažoval, vzpomenul si na něco, co Harry tenkrát řekl, když se vrátil s mrtvým tělem Cedrica Diggoriho za Hřbitova zkázy.

Jak příhodně pasující jméno‘ v duchu se ušklíbl. Zatímco ležel na posteli, hlavou mu proudila vzpomínka na slova, která tenkrát slyšel v ředitelně. Vzal si mou krev, věřil, že ho to udělá silnějšího…

Počkat – KREV! Harry je o prázdninách u svý tety, protože je pod ochranou stejné krve. Ale jelikož si ji Voldemort vzal… Jo, tímhle Brumbála přesvědčím! A navíc, Grimmauldovo náměstí je střeženo jím samotným, takže je to naprosto bezpečné tam být. A ani se nemůže vymluvit, že by to bezpečný nebylo, protože to by nejdřív musel zrušit tu ochranu. Jo, tak po tomhle bude v pasti.‘ Sám sobě pogratuloval k vynikajícímu plánu.

Z postele se kouknul na hodiny na svém nočním stolku. ‚Teprve půl čtvrtý, ach jo. Proč pokaždý, když na něco čekám a strašně se na to těšim, utíká čas tak pomalu! Vždyť se to čekání nedá vydržet. To je snad zákon schválnosti!

S nářkem vstal z postele, přešel ke knihovničce, probral jednotlivě každou knížku, a když se opravdu ujistil, že žádná z nich se mu číst nechce, zalezl zpátky do postele. Ještě nějakou dobu dumal nad tím, jaké to bude, až se vrátí, a jak Harry zareaguje, až ho uvidí, ale nakonec přeci jen usnul poklidným spánkem.

Když se vzbudil, bylo tři čtvrtě na osm. Vstal z postele, vzal si ze skříně oblečení, ve kterém se tu objevil a odešel přes chodbu do koupelny, která byla přímo naproti jeho pokoje. Nepochyboval, že za chvíli vstanou Lily i James, přesto šel našlapoval celkem potichu, aby je zbytečně nevzbudil. Co kdyby náhodou, že?

Ve sprše strávil necelou čtvrt hodinu. On sám se divil, jak ten čas letí. Je osm a za hodinu a půl se konečně vrátí. ‚Už jen hodina a půl…‘ S těmito myšlenkami se naposledy podíval do zrcadla a pak sešel do kuchyně.

Tam už se James díval na televizi – přesně ji na pohádku Rychlá rota (Chipp a Dale) – a Lily byla jako každý den touhle dobou u sporáku a něco dobrého pro ně kutila.

„Zase Chipp a Dale?“ Vesele pozdravil Dvanácteráka Sirius, který stál mezi dveřmi.

„Ale jistě že ano, tohle dělá celou dobu, co jsme tu. Vlastně mám takový dojem, že to dělal i v Godrikově dole, ještě když jsme tam žili.“ Křikla na ně z kuchyně Lily. „Ale aby pomohl své milované, krásné a chytré manželce s vařením? To ho ani nenapadne. To pán se radši bude flákat u televize a čičet na kreslenou pohádku. Jak malej!“

„Ale Lil, vždyť já vařit přece vůbec neumím, tak mi řekni, jak bych ti mohl asi tak momoct, hm? Jej bych se ti tam motal.“ Hodil na ní psí pohled alá Sirius Black.

„Za těch čtrnáct let, co jsme tady, ses to mohl naučit.“ Dodala naoko zamračeně Lily. „A pojďte už, máte to hotové.“

V klidu seděli u stolu, bavili se a i trochu vzpomínali na svá školní léta, když James začal vidličkou dloubat do svých míchaných vajíček a pak ke vší drzosti Lilyinýho  skvělého vaření prohlásil, že je to tady připálený, tu zas nedosmažený, a tady naopak příliš tvrdý.

„A podívej se sem na tenhle kousek, zlato, vždyť ani nemá správnou barvu a tady – “

„A dost! Už toho mám pro dnešek opravdu dost! A to je teprve snídaně. Nejdřív ráno ještě v posteli prohlásíš, že tu jsou nejspíš zloději, když slyšíš na chodbě někoho jít, pak mi řekneš, že vypadám jak dlouho nečesaná opice a to ještě ke všemu, když jsem se teprve vzbudila!

A teď rejpeš, protože tady – „ bodla Jamesovi do vajíček, „je to nedosmažený, jinde tas úplně natvrdo a ještě k tomu to nemá správnou barvu! Co bys vůbec chtěl? Vajíčka za zeleno?!?“ Ke konci byla už úplně rudá a Sirius si musel zakrývat rukou pusu, aby se nerozlechtal nahlas, jak se smíchem přímo dusil.

Tohle mu opravdu za ty roky chybělo. Ty jejich legendární hádky… Dál se zaposlouchal.

„Ale můj pohár trpělivosti už přetekl, Jamesi Pottere! Tentokrát, až budeš chtít něco k jídlu, budeš si to muset uvařit sám, protože já odmítám vařit jídla někomu, kdo je příjemnej asi tolik, jako ztreštěnej pavián!“

S tím si strhla utěrku, co měla okolo pasu, aby si neušpinila šaty, a naštvaně odkráčela z kuchyně, přičemž nezapomněla pořádně prásknout dveřmi.

Až teď si dovolil Sirius plně se rozesmát, a jeho štěkavý smích se odrážel přes celou kuchyni. „No teda kámo, to aby sis sehnal nějakou kuchařku.“ Řekl mu vesele Sirius a bavil se pohledem na zaraženého Dvanácteráka.

„Pojď, trošku to tu sklidíme, ať alespoň s něčím pomůžeme.“

„Jo, máš, pravdu, ale stejně nevím, kde seženu nějakou kuchařku. Myslíš, že v obchodě s pečivem ji budou mít? Vždyť víš, v pletárnách.“ Hodil na něj zoufalý pohled. Sirius se znovu rozesmál.

„Čemu se směješ?“ Nechápal James.

„Řekl jsi to úplně špatně, Dvanácteráku. Knížky se prodávají v knihkupectví. Stejně jak v mudlovským, tak v kouzelnickým světě. A nezáleží na tom, co se v nich píše. Navíc to nejsou pletárny, ale pekárny – jako že se v nich peče, víš?“ Vysvětloval mu ještě pořád rozesmátý Tichošlápek.

„A nepotřebuješ nic kupovat, stačí se podívat do té knihovničky, co je v mém pokoji. Tam myslím nějaké jsou.“

„Jak ty můžeš vědět, co je v knihovně?“

„Včera jsem se tam díval a probíral se nějakými knihami.“

„Ty a knihy? Co se stalo prosím tě, že jsi v sobě objevil touhu po nějaké té knížce?“ Dobíral si ho James. „Snad ses tu u nás nenudil?“

„Ne, to opravdu ne.“ Zasmál se nervózně Tichošlápek. „Jen jsem asi do půl čtvrté nemohl usnout, a tak jsem si prohlédl knihovničku.“

„Těšíš se na ně, viď“ Usmál se na něj James, i když v tom úsměvu bylo něco hodně smutného.

„Jo, těším, a moc. Už jsem ho neviděl přes dva týdny, nedovedu si představit, jak se musí pořád trápit. A já si tu mezitím lenoším a bavím se s lidmi, který on nikdy nebude mít šanci poznat.“ Posmutněl Sirius.

Když v tom do obýváku vešla Lily, která zaslechla jejich poslední konverzaci.

„Ale Siriusi, to, že nás nikdy nepozná přímo osobně neznamená, že mu nic nemůžeš vyprávět.“ Popošla k němu a objala ho. „Věřím, že náš syn na nás bude mít spoustu vzpomínek, nezáleží na tom, jestli budou jeho, nebo ne.“ Vesele se na něj usmála a pak se otočila k Jamesovi.

„Už jsi zjistil, kde seženeš nějakou kuchařku, abys mohl začít vařit?“ Zeptala se ho příkřejším tónem. James si jen povzdechl.

„Jo, Sirius má prý nějakou v pokoji, pak se na ni podívám.“ Odpověděl sklesle.

„Možná, že budu milostivá, když mě pěkně poprosíš?“ Zeptala se s očekáváním a pozvednutým obočím Lily.

James i před ní kleknul a nadhodil smutný úsměv a psí oči jako právě opuštěné štěňátko. „Prosím, Lily, prosím…“

„No, když tak hezky prosíš.“ Pokrčila rameny Lily, „Co se dá dělat, že?“

James se vítězoslavně usmál a už vstával, když přísně pozvedla svůj ukazováček a James zpozorněl.

„Ale pod jednou podmínkou!“ James malinko znejistěl, ale nakonec jí přikývl na souhlas. „Už nikdy, opakuji nikdy, nebudeš kritizovat moje jídlo, jasné?“ James horlivě přikývl. „Výborně, domluveno.“ Koukla se na hodiny a zděsila se. „Ježiš Marjá, ono už je deset minut po deváté! Jdu pro tvou hůlku. Máš ji na stolku, že, Siriusi?“ Jmenovaný přikývl a Lily rychle odběhla do druhého patra.

Mezitím Sirius přistoupil k Jamesovi a potichu, aby je Lily náhodou nezaslechla, mu pošeptal do ucha: „Stejně se do tý kuchařky podívej a překvap ji něčím.“ James přikývl.

Lily, která se vrátila, podala Siriusovi jeho hůlku a ještě mu řekla: „Víš, nikdo přesně neví, kde přesně se objeví, pokud tím portálem projde. Není jisté, jestli se objevíš v bradavické jídelně, nebo na Sibiři.“

„To nevadí, hlavně, že se budu moc postarat o Haryho.“ James k němu přistoupil a ještě dodal, aby nejdřív zašel za Brumbálem a všechno mu vysvětli. Potom ho rychle objal.

Pak k němu přistoupila Lily, objala ho a šeptala mu? „Vyřiď Harrymu, že jsme na něj moc pyšní, ano?“ Ujišťovala se se slzami v očích. Pak od něj odstoupila, usmála se a ještě dodala: „Jdi rovně, za pár minut jsi tam, portál nepřehlédneš.“

Sirius se na oba dva zářivě usmál, ujistil se, že má vše nutné a otevřel domovní dveře. Naposledy se na ně podíval, ale pak už se rozešel k louce, přímo za portálem.

Poslední komentáře
31.01.2009 00:44:21: Je to opravdu moc hezký. Takový originální. Pokud se budeš chtít mrknout tak se mrkni na http://www....
29.01.2009 20:10:35: Pěkné už se těším na ten šok, To bude Severus nadšením bez sebe smiley${1}, skvělá kapitola
29.01.2009 20:04:12: nádherná kapitolka, už se nemůžu dočkat pokračování
29.01.2009 18:26:29: Pěkný, těším se na další.
 
Děkuji Vám za návštěvu mých stránek.