***SANDRATE***

KDE JE VŮLE, TAM JE I CESTA.

Jsem zpět!

Desátá kapitola

EDIT: Omlouvám se, ale nějak se mi předtím kapitola nezpublikovala, nebyla vidět.

Sandrate

---------------------------------------------------------------------------

Byl konec týdne, přesněji řečeno sobota, 27. 7. 1996. Sirius seděl v kuchyni a popíjel svou ranní kávu, aby se (už konečně) probral. Mel si musela zajít něco vyřídit, takže byl v domě sám. Od té doby, co se dozvěděl, kdo Mel ve skutečnosti je, přemýšlel, jak ji od Snapea pomoct. Ale vypadalo to, že na ní opravdu nemůže. Nemá jak.

Nebyl do ní sice zamilovaný, to ne, ale za těch pár dní se hodně spřátelili. Právě uvažoval nad tím, co mu řekla Mel, když mu ukazovala rodokmen jejich rodiny.

„Brumbál tohle neví.“ Tak zněla její slova. Bylo to tak trochu zvláštní. Brumbál všem vždy tvrdil, že ví o Severusi Snapeovi úplně všechno, a proto mu důvěřuje. No, podle toho, co říkala Mel, zřejmě všechno neví.

Snape se od jejich posledního vidění hodně změnil. To poznal už jen podle toho, jak se choval před pár dny ke své sestře.

Ale byl to jen měsíc a kousek, co jsme se viděli naposledy, přece se nemohl za tak krátkou dobu tolik změnit.‘ přemýšlel Sirius. ‚Buď je takovej hajzl pořád a my jsme byli tak slepí, že jsme to neviděli, nebo před Brumbálem dělá svatouška.‘ S tím vstal od stolu a přešel ke dřezu, aby mohl umýt hrníček od kafe. Ano, byl sice kouzelník, ale rád si po sobě uklízel po mudlovsku. Tedy, pokus se nejednalo o jeho pokoj.

Posledních pár dnů si lámal hlavu nad pár věcmi. Ještě se nedostal k Brumbálovi, takže nikdo neví, že je naživu. Jen Mel a Snape, který to určitě nikomu neřekl. A rozhodně ne Harrymu. To byla další věc, o které přemýšlel. Už za pár dnů mu bude šestnáct a on ještě neví, co by mu měl koupit. Než se dostane k Brumbálovi, bude to ještě nějakou dobu trvat, takže by se zatím neměl ukazovat na veřejnosti. A nemůže požádat Mel, aby to udělala za něj, to by pošramotilo jeho ego.

Pak si ale vzpomněl na jeho první dárek pro Harryho – Kulový blesk. Ten mohl koupit i přes to, že byl v té době považován za hledaného vraha. Mohl to zaplatit díky jeho jménu, jak to tak v kouzelnických rodinách občas bývá zvykem. Pošle se dopis s tím, co se má koupit s adresou, kam to má být doručeno a číslo účtu, ze kterého má být stržena příslušná částka. A samozřejmě podpis, aby služby nemohl někdo zneužít pod cizím číslem trezoru.

Problém byl teď zároveň v tom, že tenkrát, když kupoval pro Harryho koště, napsal adresu, kde zrovna byl – tedy v Bradavicích. Ale teď by to šlo na Grimmauldovo náměstí 12, což nejde kvůli fideliovu kouzlu. A zase – strážcem je Brumbál, takže to musí jít přes něho. A ani není jisté, jestli mu nezablokovali trezor, když zemřel.

Třeba mohl přejít na jeho nejbližší pokrevní příbuznou – Bellatrix, a to i přes jeho přání převést ho na Harryho.

Bella by byla určitě strááášně ochotná mu to předat.‘ Ušklíbl se v duchu. ‚S cruciem jako dárek navíc.

Možná by se mohl nakonec vydat na Příčnou, pokud by použil mnoholičný lektvar… Tam by se po něčem podíval. Jen zjistit, za koho by se mohl vydávat…

 

Mel ve skutečnosti přišla až večer, kdy už se venku začínalo stmívat. Vešla do kuchyně a ohřála si večeři. Byla to sice jen mudlovská polévka, ale to jí stačilo.

„Tak už jsi doma?“ Ozval se ode dveří.

Mel sebou polekaně trhla. „Pro Krista pána, Siriusi! Víš, jak jsem se tě lekla? Takhle mě neděs.“

„Promiň,“ dodal omluvně.

„Jaks vůbec věděl, že už jsem zpátky?“

„Slyšel jsem tě vejít.“ Odpověděl, jako by to byla naprostá samozřejmost.

„Hele, Mel,“ začal po nějaké době Sirius hovor. „On už je konec července a já bych si potřeboval zajít na Příčnou něco koupit. Myslíš, že by to šlo?“

„Já bych to zatím neriskovala. Víš, jaká je to výhoda, že si ostatní myslí, že jsi mrtvý? To by se mohlo hodit.“

„To sice jo, ale když tohle je nutný.“

„A o co přesně se jedná? Možná bych to mohla koupit za tebe.“

„Blázníš? To ani náhodou! A navíc já ještě nevím, CO koupím, jen to musí být do pár dnů.“

Mel se na chvíli zamyslela. „Dárek?“

Sirius přikývl. „Jo, za pár dnů má Harry narozeniny, a já pro něj ještě nic nemám.“

„Siriusi, takhle se ale odhalíš.“ Povzdechla se Mel. „Když mu pošleš dárek, bude mu hned jasné, že jsi naživu.“

„A co když se tam nepodepíšu?“ Zkusil ukecat Mel Sirius. „Je to pro mě hodně důležitý. Když byl malej, měl příšerný dětství a já nebyl v dosahu, abych ho alespoň rozveselil. Dlužím mu to.“ Dodal prosebně.

„Možná, že by to nakonec šlo. Teda za předpokladu, že použijeme mnoholičný lektvar.“

„To mě taky napadlo, když jsem nad tím ráno přemýšlel. Ale za koho půjdu?“

„O to se nestarej, něco vymyslím. Mohli bychom tam jít zítra, co říkáš? To je neděle, počasí má být slunečné, a na rozdíl od milovských obchodů, kouzelnické mají v neděli otevřeno. A zvlášť na tak rušném místě jako je Příčná.“

„To je skvělý! Už zítra!“ Radoval se Sirius. Melanina tvář se usmívala při pohledu na veselého Siriuse, pak ale opět malinko zvážněla.

„Už jsi přemýšlel, jak mu to pošleš? Na štáb se nic nedostane.“

„Jo… dojdu za Brumbálem den před Harryho naro – “ Zarazil se, když mu to došlo. „Jak víš, kde Harry vůbec je?“ Zeptal se podezřívavě.

„Severus.“ mávla odmítavě rukou. Na to, že ho chtěla uklidnit, se jí to moc nepodařilo. Sirius se totiž naštval.

„Ten proradnej parchant! Já věděl, že se mu nedá věřit. Hned při první příležitosti vyzradí tajemství člověku, kterej ani není v řádu. A ještě k tomu tak důležitou informaci! Kdyby to někdo nepovolaný zaslechl, mohlo by to do pár minut skončit u Voldemorta. A vůbec by nezáleželo na tom, že je to chráněný místo.“

„Uklidni se, stejně s tím teď moc nezmůžeš.“ Snažila se ho trošku zklidnit Melanie.

„To sice ne, ale to nic nemění na tom, že je to hajzl. Pak na to radši upozorním Brumbála.“

„Už bychom měli jít spát, zítra tam pojedeme brzo ráno, abychom to stihli koupit dřív, než nás tam umačkají davy lidí.“

„Jo, tak dobrou.“ Zvedal se ze židle Sirius. „Počkej, co ten lektvar?“

Mel jen mávla rukou. „Už jsem ti přece řekla, že to zařídím, ne?“

 

V neděli ráno nemohl Sirius dospat. Tolik se těšil, až bude moct vybrat pro Harryho dárek, že se prostě vzbudil brzo. Nedlouho po něm vstala i Mel. Když jí uviděl, musel se pousmát. Vlasy měla kompletně rozcuchané a trčely jí všemi směry.

„Dobré ráno.“ Zamumlala a zároveň přešla k němu a dala mu do ruky ampulku s lektvarem.

„Dobré. To je ono?“ ukázal na lektvar, který mu podala. Mel přikývla. „Jop. Budeš hnědovlasý cizinec s překrásnýma očima a vytrénovanou postavou. Nevadí ti to, že ne?“

„Nemám námitky. A – kdože to vlastně budu?“

„Nikolas de Vuiere*, můj známý.“ Dodala na jeho nechápavý pohled.

„Francouz?“

„Ve skutečnosti Angličan, jen to jméno je francouzské.“

„Aspoň, že tak. Sice jako Black umím francouzštinu perfektně, ale stejně, napodobovat jejich přízvuk celej den…“

„Jo, umím si to představit. Tohle je naštěstí taková, řekněme, mírně vylepšená verze. Vydrží ti celej den, a i kdybys musel mít přízvuk, lektvar by ti ho pomohl napodobit.“

„Tos vytvořila ty?“ divil se Sirius. „Ale jak? Vždyť to muselo bejt strašně složitý, ne?“

„Jsem přece Snapeová, ti to mají v krvi.“ A než mohl něco odpovědět, přešla na jiné téma. „Za Brumbálem půjdeš až v úterý?“

„Ne, nejspíš už dneska. Počítám, že až nakoupíme, tak půjdu do Bradavic.“ Na chvíli se odmlčel. „Ale jak znám Brumbála, stejně mě bude chtít mít někde schovanýho, dokud nenadejde ten správnej čas. Jestli by ti to nevadilo, rád bych tu zůstal.“ Podíval se na ni, a když mu přikývla a usmála se na něj, zvedlo mu to náladu. ‚Aspoň s tím už si nemusím dělat starosti.

 

Okolo půl osmé už oba stáli připravení v chodbě. Sirius vypil svůj lektvar, a už mohli vyrazit. Přemístili se před Děravý kotel, kudy prošli až do zadu, a Mel svou hůlkou poklepala na cihlovou stěnu, která se podle jejich očekávání rozestoupila a oni mohli vkročit na Příčnou ulici.

Nejdříve zašli do Gringottovy banky, kde Sirius zjistil, že jeho trezor ještě nebyl zablokován, takže si z něj mohl vybrat nějaké peníze. Pak se vydali zpět do centra Příčné. Siriuse překvapilo, kolik tu v osm ráno bylo lidí.

„Ty bláho.“ Zamumlal. V odpověď mu přišla jen věta: „Aspoň už víš, proč jsme tu tak brzo.“

Chvíli se procházeli, ale Sirius nemohl na nic přijít. Sice ho napadlo nějaké nové domácí zvíře, ale to by Harry nepřijal. Obzvlášť, kdyby přesně nevěděl, od koho to je. ‚A navíc už má Hedviku.

Nebyli v Příčné ani dvě hodiny, když mu padl zrak na jednu výlohu s žertovnými předměty, které si velice dobře pamatoval.

„Mel?“ zavolal na ni, aby upoutal její pozornost. „Myslím, že jsem našel dokonalý dárek pro Harryho.“

 

 

 

*Nikolas de Vuiere se čte Nikolas de Viér

Poslední komentáře
23.03.2009 20:19:19: Pěkná kapitola, těším se na další.
 
Děkuji Vám za návštěvu mých stránek.