***SANDRATE***

KDE JE VŮLE, TAM JE I CESTA.

Jsem zpět!

Devátá kapitola

Omlouvám se za spoždění, ale jak už jsem psala předtím, měli jsme nějaké rodinné problémy, neměla jsem chuť psát povídku. Teď je to už lepší.

Snažím se sem vložit jeden obrázek, i do osmé kapitoly, tak snad se mi to povede. Když ne, dám opět odkaz a obrázek pak přibyde v galerii. Užijte si kapitolu.

Sandrate

Dodatek: Nakonec se mi podařilo vložit obrázek do textu, konečně jsem na to přišla. Ale pokud ho chcete zvětšit a prozkoumat zblízka, klikněte pravým tlačítkem myši a dejte možnost Oteřít obrázek.

---------------------------------------------------------------------------------------------

Mel seděla za stolem a měla hlavu schovanou v dlaních. Přemýšlel, co má říct, když zvedla hlavu a podívala se na něj.

„Ach, Siriusi!“ vydechla překvapeně. „Ty už jsi vzhůru? Měl by ses ještě prospat.“

„Nepotřebuju spát, už jsem odpočatej dost.“ Odporoval jí. Při tom ji pořád pozoroval. Znovu si složila hlavu do dlaní.

„Mel? Co se děje?“ popošel k ní a sedl si na vedlejší židli.

„Nic, co by se mělo dít?“ pokusila se zachovat usměvavou tvář, ale přesto na ní Sirius poznal, že ten úsměv je nucený.

„Vypadáš utrápeně.“ Řekl jí a ani se jeden z nich nepozastavil nad tím, že už si dávno místo vykání tykají.

„To se ti jen zdá. Já mám jen pár… problémů, to je vše. Ale nic vážného to není, nemusíš mít strach.“

„Nic vážnýho? Ty tomu říkáš nic vážnýho? Promiň mi Mel, ale já vás před chvilkou slyšel.“ Na chvíli se odmlčel. Vypadala zaraženě.

„Tys nás slyšel? Co všechno?“

„No, jenom to, jak ti vyčítal, že mě tu schováváš a mluvil o tvém návratu z Austrálie.“

Povzdechla si. „Takže všechno.“

Ustaraně si ji prohlížel. „Opravdu je to tak vážný?“ Přikývla mu. „Ale vždyť ty jsi mu přece říkala, že proti tobě teď už nic nezmůže, ne? Tak jak to?“ Nerozuměl tomu. Říkala to tak přece, nebo ne?

„Jak jistě víš, v čistokrevných rodinách bývá spoust tradic, které prostě obejít nemůžeš. Zvlášť ženy ne.“ Přikývl. To věděl. Často tohle uplatňovali muži v čistě kouzelnických rodinách, aby donutili ženy udělat, co oni chtějí. Sám byl tomu „vyučen“ svými rodiči.

„No a zkrátka Severus si usmyslel, že teď, když jsem zpátky, jedno takové pravidlo na mně uplatní. Usmyslel si, že proti mně použije Pravidlo podřízeného jedince.“

Vzpomněl si na něj. Tohle byla pro změnu výhoda prvorozených dětí. Platilo, že pokud je prvorozené dítě dospělé a zfunkčnělé – zastává funkci hlavy domu, ale rodiče už nežijí – může využít podle pravidel stanovených společností ve svůj prospěch osobu sobě mladší. A mladší sourozenec nesmí odmítnout, protože by zahanbil celou svou rodinu a zbavil ji všech hodností a postavení na veřejnosti. Proto taky rodiče radši své dítě vydědí, než aby v budoucnu museli trpět nejistotou na své postavení.

I on měl právo použít Zákon podřízeného jedince, stejně tak Bellatrix na své sestry. A stejně tak by ho mohl použít on na Bellatrix, protože je jediným zbývajícím mužským potomkem se jménem Black. Tedy – mohl by ho použít, kdyby nebyl vyděděn, anebo byl na stejné straně, jako většina zbývajících členů rodiny Black.

A jelikož Bella i Cissa podporují temnou stranu, nehrozí, že bych ho mohl někdy využít.‘ povzdechl si v duchu.

„Takže ty jsi…“

„Severusova příbuzná, ano.“

„Takže ten zatracenej bastard chce na tebe použít tohle pravidlo…“

„No ano…“

„Ale ty ses zmiňovala o tom, že se mnohé změnilo, že už to neplatí.“

„To je pravda. Už nejsem povinna ho podle pravidel „urozených“ poslouchat. On si myslí, že jsem taková, jakou si mě pamatuje o mých patnáctinách. Už nejsem ta samá osoba, za ty roky jsem se hodně změnila a to, že si to on neuvědomil, nebo si sehnal špatné informace, je jeho věc.“ Zlomyslně se zašklebila, pak vstala, přešla ke dveřím a otočila se na něj. „Pojď, něco ti ukážu.“

Vstal od stolu a následoval ji po schodech do druhého patra, do místnosti, kde byl na stěně namalován rodokmen její rodiny, rodokmen Snapeů.

Vypadal podobně jako rodinný strom Blacků – jméno dědice, jméno jeho manžela/manželky, rok narození a smrti a identický obraz osoby, který se sám měnil podle toho, jak se měnil i jeho majitel. A samozřejmě potomci.

Přišel blíž, aby se podíval. „Melania Eileen Snapeová, vdaná za Christophera Ballengera…“ přejel prstem po jejím jménu, zatímco Mel stála kousek vedle něj.

„Melania Eileen… Eileen. Já věděl, že mi to jméno bylo povědomý, když ses mi představila. A teď už vím i proč. To jméno zmiňoval tenkrát Snape, když mluvil o své matce. O vaší matce.“ Přejel prstem linii, která ty dva spojovala. Pak se k ní obrátil.

„On naší matku nikdy nerespektoval,“ povzdechla si. „Vždycky pro něj byl Eileen, jen Eileen. Nikdy jí neřekl mami, nebo přinejmenším matko. Nikdy pro ni neměl žádné city. Hodně ji to ranilo. Posílala mu dopisy do Bradavic, i nějaké to sladké, jako to dělá každá matka, nezáleží na původu. Ale on jí nikdy neodepsal, vůbec nikdy. Máma z toho byla tak zoufalá! A pak jí to začal vyčítat i Tobias.

Nezáleželo na tom, jak moc se snažila, Severus mu řekl, že jí na něm nezáleží a on mu uvěřil. Jejich vztah se začal zhoršovat čím dál tím víc, přibyly k tomu hádky, facky… všechno jí vyčítal.“ Řekla mu smutně.

„Pravdu poznal, až když ji jednou málem umlátil k smrti. Snažil se jí to vynahradit, dělal, co mohl, ale přesto se jednoho dne rozhodla spáchat sebevraždu. Zabila se. Byl to mimo jiné den po tátově obdržení dopisu, že se jeho syn přidal ke Smrtijedům. Asi ho četla, kdo ví.

No a jak čas plynul, já, abych byla v bezpečí, jsem se odstěhovala k tátovým známým do Austrálie, a jak vidíš,“ ukázala na její část rodokmenu, „založila jsem si rodinu. Sice mi bylo jen sedmnáct, když jsem šla k oltáři, ale milovala jsem ho a on mě, a tak jsme se vzali. Děti jsme zatím neplánovali, věděli jsme, že je na ně moc brzo a já na to nebyla připravená.

Jak čas utíkal dál, a uběhlo od svatby pár let, zjistila jsem jednoho dne, že jsem těhotná. Narodila se nám dvojčátka – Sophie a Sandra. Byli jsme všichni moc šťastní, ani nevíš jak. Uběhly tři roky, když měl Chris nehodu a zemřel při ní se Sandrou. Už to bude rok a něco.

Pár měsíců po tom jsem porodila naše třetí dítě, malého Christiana. Narodil se dřív, než stačil poznat svého otce. Ale už teď je mu tak podobný!“ Dodala trochu smutně.

„Rozhodla jsem se na nějaký čas vrátit zpátky, abych zjistila, jak to tu vypadá. Děti jsem prozatím nechala u tchýně – jejich babičky. A jak to tak vypadá, udělala jsem nakonec dobře. Jako malé mi Severus přísahal pomstu, že jako zbabělec utíkám pryč, no a jak vidíš… své slovo drží. Vždycky to byl hajzl. Ale důležité je, že nespadám pod jeho kontrolu, protože jsem vdova, ale mám potomky, i když to neví. Nemůže mi nic udělat. Nemá na to právo“

„To ti jen tak přísahal pomstu, protože se tě tvůj táta rozhodl chránit a poslal tě pryč ze země?“ Zeptal se nevěřícně Sirius po chvíli ticha.

„Ty to ale nechápeš. Vždycky byl na prvním místě, prostě musel být, takže teoreticky, když zjistil, že jsem zmizela, a ještě k tomu mě schoval náš táta, rozzuřil se. Zdědil ty nejhorší Snapeovské geny, Siriusi.“ Na chvíli se odmlčela.

„Když zjistil, že mě táta schoval, rozčílil se na tolik, že se rozhodl udělat něco, na co zrovna myslel. Nevěděl, KAM mě schoval a zrovna několik dnů před tím vstoupil do Jeho služeb, takže – “

„Se rozhodl ho mučit a tak zjistit informace.“ Dodal si pro sebe Sirius.

Pokývala hlavou. „Ano, nezáleželo mu v tu chvíli na tom, že je to jeho otec, dal někomu před ním přednost, a to ho dostalo. Mučil ho všemožnými kletbami a snažil se zněj něco vytáhnout, ale neuspěl, táta mlčel jako hrob… což ho do něj nakonec i dostalo.“ Povzdechla si. Konečně to má za sebou. Konečně se s tím někomu svěřila.

„A Brumbál mu tak věří!“

„Siriusi,“ dodala už potichu klidně Mel, „Brumbál tohle neví.“

 

 

Poslední komentáře
09.03.2009 13:56:17: uffff......wow....ja ...nemam slov...tak takyto pohlad na sevieho som zatial este nevidela....som zv...
03.03.2009 21:08:12: Pěkná kapitola, těším se na další.
03.03.2009 19:53:33: No kapitolka docela smutná, jen doufám, že tady nebude Sevík za toho zlého, prosímsmiley${1}
03.03.2009 18:09:26: páni... vypadá to, že Snape v téhle povídce nebude moc milejsmiley, moc se těšim na další kapču...
 
Děkuji Vám za návštěvu mých stránek.