***SANDRATE***

KDE JE VŮLE, TAM JE I CESTA.

Jsem zpět!

Druhá kapitola

Tak tady máte další kapitolku. Sice jsem napsala osm A5 stránkek, ale ve Wordu to vyšlo přesně na tři. Užijte si jí

Sandrate

-------------------------------------------------------------------------------------

Toho, kdo mu otevřel, vůbec nečekal. I když, tušení měl, takže by ho to nemělo překvapovat.

Ve dveřích stál celkem pohledný muž, podle odhadu mu mohlo být tak dvacet jedna let. Měl velmi rozčepýřené, uhlově černé vlasy a hnědé oči, které přímo jiskřily štěstím.

„Jamesi?“ otázal se nevěřícně Sirius. „To vy jste ten cíl?“

„Nazdar, Tichošlápku“ odpověděl mu s velkým úsměvem James Potter.

„Pojď dál“ otevřel mu dveře a pokynul rukou směrem dovnitř do jejich domku.

Sirius teda opatrně vešel.

„Neboj se, nic tě tu nekousne“ zasmál se Dvanácterák.

„Já jen tomu nemůžu pořád uvěřit, tolikrát jsem toužil, abyste byli s Lily naživu, aby byly Poberti zase zpět a najednou… propadnu tím zatraceným obloukem a jste tu!“ Na chvíli se odmlčel, pak začal přemýšlet.

„Počkej, chceš mi říct, že ten oblouk tě dostane k tomu, po kom toužíš?“ Nevěřícně se na svého mrtvého přítele podíval s otázkou v očích.

„Ne, to ne“

„Tak jak to, že jsem tady?“

„Protože tvoje rodina – “ začal, ale jakmile zachytil Tichošlápkův naštvaný pohled, opravil se.

„Promiň, chtěl jsem říct, že protože Blackovi neměli tak úplně čistou duši, jsou na jiném místě. A jelikož přímo z tohoto místa znáš jenom mě a Lily, je na nás, abychom ti všechno vysvětili.“ Dokončil své rozprávky James.

„Ale teď už pojď do obýváku, mám takový dojem, že Lily začíná být naštvaná, že se tu s tebou vybavuju takovou dobu.“

 

„Siriusi!“ Vykřikla s úsměvem krásná mladá zrzovlasá žena se smaragdovýma očima, které po ní zdědil i její syn.

Vstala z křesla a běžela ho obejmout. Měl co dělat, aby nespadl, když se na něj takhle vrhla.

„Lily,“ zašeptal jí do vlasů, „tak rád tě opět vidím.“

„To my tebe taky, Siriusi. Ani nevíš, jaká tu byla bez tebe nuda. Není tu okolo nás moc známých lidí.“ Řekla a odstoupila od něj.

„Pojď, posaď se“ Ukázala na křesla poblíž nich.

„Jak ses sem vlastně dostal?“

„Já myslel, že to víte, když jste mě už čekaly“ zamračil se Sirius.

„My ale nevíme, jak kdo zemřel, my jen víme, když se tu ten člověk objeví a my ho máme přivítat.“

„Aha, tak to jo.“ Odpověděl už chápavě a pak spustil.

„Bojoval jsem zrovna na Ministerstvu kouzel se svojí sestřenkou Bellatrix,“ při těch vzpomínkách na ní se zakřenil, „ale pak přestali všichni bojovat, protože se tam objevil Brumbál, ale – „

„Co dělal Brumbál na Ministerstvu?“ Zeptal se ho James.

„Byl tam, aby zachránil Harryho“

„Jo, aha… počkej – “

„HARRYHO?!?“ zakřičeli oba dva.

„Co proboha dělal můj Harry na Ministerstvu kouzel?“ Zeptala se ustaraně Lily.

„No, Voldemort ho tam vylákal, aby získal věštbu, která je – “

„V Odboru záhad“ doplnili oba.

„Ale překvapuje mě, že se nedivíte, jak je možný, že je Voldemort naživu?“

Tentokrát se chytl slova Lilyin manžel.

„No, však víš, jak jsme ti před chvilkou říkali, že vždycky někoho přivítáme, že jo?“ Sirius přikývl na souhlas.

„No. Tak nedávno tu byl Cedric Diggory a ten nám to řekl.“

Takže nejste úplně neinformovaní o světě… živých“ konstatoval Tichošlápek.

„Ne, to nejsme.“ Odvětila se smíchem Lily. „Pokaždé, když někdo přijde a my ho máme za úkol seznámit s nynějším prostředím, něco poví.“

„Poslyš, Tichošlápku,“ hrál trochu nervózního James, „opravdu vypadá jako moje kopie?“ Ale dřív, než stačil něco odpovědět, zakročila Lily.

„Jamesi! Ptáš s na to pokaždé, když sem někdo přijde a alespoň jedou ho někde zahlídl.“

„No tak chci vědět, jak vypadá náš syn, co je na tom špatného?“

„Nic…“ dodala už potišeji.

„Mohu vás ujistit, že váš syn je opravdu jako vy dva.“ Zasmál se Sirius. Pomalu zvedli hlavy a zadívali se na něj.

„Vzhledem se podobá spíš na Jamese, ale oči a tvar nosu má po tobě, Lil. Taky zdědil tvoje problémy s pravidly…“ ukázal na Jamese.

„Vážně? To je skvělý!“

„No, nevim Jamie, jestli se zděděním tvrdohlavosti to je dobrá kombinace.“

„Nechápu – “ začala Lily.

„Tak si představ člověka, který zdědil tvrdohlavost po vás dvou, schopnost dostat se do malérů a ještě k tomu je právě v pubertě.“ Ušklíbl se Sirius. I Lily se malinko ušklíbla.

„No tak vidíš.“ Pověděl jí Sirius, ale to už se smáli oba chlapi.

„Ale abych to zase nepřeháněl, Harryho chování je spíš po Lily, je klidnější než James… Promiň, Dvanácteráku“ Dokončil jakoby lítostivě a zašklebil se při tom na svého dlouholetého přítele Pobertu.

„No. Ale to jsem už hodně odbočili od tématu. Zkrátka, Voldemort vylákal vizí Harryho na Ministerstvo kouzel s představou, že mě tam mučí a jestli mu nepřinese tu věštbu, zabije mě. No a Harry si to ověřoval krbem u Umbridgeový – ta teď učila obranu“ řekla rychle, aby mu zase jeden z nich neskočil do řeči.

„Pak zavolal na Grimmauldovo náměstí a zeptal se Krátury, jestli tam nejsem, jenže mi ten zatracenej skřet lhal, a tak se Harry vydal na Ministerstvo, kde už na něj čekali Smrtijedi. A jak už jsem vám předtím říkal, pak přišel Brumbál a všichni přestali bojovat. Teda až na Bellu.

Když se nad tím teď zamyslím, ta si ho snad ani nevšimla. Pak na mě začala sesílat ještě horší kouzla, jenže poslala dvě za sebou a já si jednoho nevšiml, a propadl jsem tím obloukem, no… A tak jsem tady.“ Dokončil své dlouhé vyprávění Sirius.

„Když si tak ještě matně vzpomínám, někoho jsem slyšel, jak volá mý jméno.“ Zachmuřil se, jak se usilovně snažil rozpomenout na ten hlas.

„Mám dojem, že patřil Harrymu. Znělo to tak žalostně…“ Odmlčel se na chvíli, protože se mu už klepal hlas.

Viděl, jak si Lily zakrývá rukou ústa, opírá se o svého manžela a po tvářích se jí kutálejí slzy.

Pak ale Jamese něco napadlo…

Poslední komentáře
25.01.2009 13:01:36: Originální nápad. Jsem zvědavá jak se to rozvine.smiley${1}
25.01.2009 11:53:58: je to zajímavý jsem zvědavá co to Jamese napadlo
24.01.2009 19:43:10: Pěkná povídka, už se těším na pokračování.
24.01.2009 18:23:06: ÁÁÁ ha ha há! smiley *škodolibě se směje* S odhadováním děje jsi na tom správně, ale stejně úplně mim...
 
Děkuji Vám za návštěvu mých stránek.