***SANDRATE***

KDE JE VŮLE, TAM JE I CESTA.

Jsem zpět!

Osmá kapitola

Takže... po týdnu přidávám další kapitolku. Původní verze byla o malinko delší, ale jelikož jsem to musela psát přes víkend narychlo znova... Jinak další kapitola bude ve čtvrtek.

Sandrate

PS: Omlouvám se za ty rozmazané obrázky, ale nevím, jak se na webgarden vlkádají do souboru, tak jsem musela dát odkaz.

EDIT: Už jsem opravila popisný obrázek Melanie. Vypadá jako ta dívka s hnědýma vlasama, akorát že její vlasy jsou jedny z těch dvou.

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

 

Sirius se na oba dva zářivě usmál, ujistil se, že má vše nutné a otevřel domovní dveře. Naposledy se na ně podíval, ale pak už se rozešel k louce, přímo za portálem. (Konec 4. Kap.)

 

Probudil se. Bylo krásné letní ráno, což poznal i podle toho, že mu sluníčko svítilo přímo do obličeje. Posadil se na posteli, protáhl se a promnul si oči. Pak se rozhlédl po pokoji, ve kterém se zrovna nacházel. Nějak si nemohl vzpomenout, jak se sem dostal. Poslední, na co si vzpomínal, byla cesta přes květinovou louku a následné vkročení do portálu. Pak se probudil tady. Vybavila se mu slova, která slyšel od Lily: Nikdo neví, kde přesně se objeví. Není jisté, jestli se ocitneš v bradavické jídelně, nebo na Sibiři. A jak to vypadalo, dostal se nakonec do nějakého slušně vybaveného pokoje.

Jen by mě zajímalo, kde jsem.‘ Vstal z postele, oblékl se do věcí, co mu ležely u nohou, a přešel k oknu.

„No teda!“ Uniklo mu, když spatřil tu rozlehlou krajinu.

„Překrásný výhled, že?“ Ozvalo se od dveří. Sirius se prudce otočil.

„Promiňte, nechtěla jsem vás vylekat.“

Prohlížel si ji. Překvapila ho. Čekal nějakou služebnou, nebo někoho na ten způsob, ale to, co uviděl, mu vyrazilo dech. Před ním stála krásná mladá dívka, do které se na první pohled zamiloval. Dlouhé černé vlasy jí spadaly až po pás, kde se krásně vlnily. Kratší pramínky vepředu jí lemovaly obličej. Postavu měla štíhlou, ale nebyla vyhublá jak nějaká modelka.

Další, čeho si na ní všiml, byly zářivé hnědé, skoro až černé oči. Podle něj prostě dokonalá dívka, dívka k pohledání.

(Představte si tuhle dívku:             s takovými vlasy:)

Škoda, že na to teďka nemám náladu ani čas, musím se co nejdřív dostat k Harrymu.‘ Přemýšlel. ‚Vlastně ne, nejdřív musím do Bradavic.

„Nic se neděje, slečno…“ usmál se na ni.

„Mé jméno je Melania Eileen Ballengerová.“

„Takže… Mel. Můžu vám tak říkat?“ S úsměvem mu přikývla.

„Já… chtěl bych se zeptat, jak jsem se sem dostal.“

„Včera večer vás našel jeden člověk ležet před domem. Nemohli jsme vás tam nechat, no a tak jsme vás ubytovali.“

„To je od vás moc milé. Pokud se mohu zeptat?“ A čekal, až mu dá souhlas. „Kdo byl ten člověk?“

„Můj známý, pracuje nedaleko odtud.“

„Tak mu vzkažte, že mu děkuju. Ehm…“ nervózně si odkašlal, „Kde vlastně jsme?“

„Jsme ve vesnici zvané Rowsponlow.“

„Rowsponlow, Rowsponlow… ale vždyť to je kousek od Prasinek!“

„Ano, jsou jen pár kilometrů odtud. Docela často se tam chodím procházet, když si potřebuji pročistit hlavu. Vy to tam znáte?“

„No aby ne,“ ušklíbl se Sirius. „Vždyť jsem tam často – “ na chvíli se zarazil. „Vy asi nejste zdejší, že?“

„Přistěhovala jsem se teprve před několika týdny.“ Nechápala. „Proč? Děje se něco?“

„Ne, jen jsem si uvědomil, že mě vůbec neznáte.“

„Jmenujete se přeci Sirius Black, nebo ne?“ Zeptala se zmateně.

„No to sice ano, ale kdybyste byla zdejší, věděla byste, že jsem tam docela známý, tudíž byste se neptala, jestli Prasinky znám.“ Dodal na vysvětlenou.

„Aha, teď už to chápu.“ Chvíli mezi nimi panovalo dusné ticho, pak si ale Sirius na něco vzpomněl.

„Já se musím dostat do Bradavic, abych se setkal se svým kmotřencem –“

„Nejdříve za pár dní. I když se vám to možná nezdá, jste velmi vysílený. Vzhůru jste jenom díky lektvarům, které za chvíli opět vyprchají, takže byste si měl lehnout a odpočinout si.“ Jakmile to dopověděla, přistoupila k němu a tlačila ho zpět směrem k posteli.

„Ale já vážně musím – “

„Na setkání s Harrym Potterem budete mít času dost.“

„Jak víte – “

„Po vašem očištění a vyslechnutí Pettigrewa to noviny doslova rozmázly. Takže to ví vlastně úplně všichni. Navíc mi to řekl známý, který vás našel.“

„Zná mě?“

„Ano, zná. Dokonce bych řekla, že velmi dobře.“

Mezitím, co mluvila, ho dostrkala nenápadně k posteli. Dřív, než si toho stačil všimnout, do něj strčila, a on přepadl na postel. „Teď ale spát!“ přikázala. Sirius se už chtěl hádat, když ale viděl její přísný výraz, radši si to rozmyslel.

„Tak je to správně.“ Pochválila ho, zatímco mu sundávala kalhoty, přikrývala ho dekou a nalila do něj lektvar na spaní. Sledovala, jak se mu únavou zavírají oči, a když si byla jistá, že doopravdy spí, dala mu pusu na čelo a odešla z pokoje.

Ztěžka se opřela o dveře. Dalo jí pořádně zabrat, aby ho uspala. A ty jeho otázky… ještě, že to včas utla. Asi by nebyl moc nadšený, kdyby mu to všechno došlo. Obzvlášť její známost s člověkem, kterého zrovna moc nemusí. ‚A který za chvíli přijde.‘ povzdychla si v duchu.

 

Sirius se probudil. Chvíli nemohl přijít na důvod, pak ale zaslechl dole dva hádající se hlasy. I když věděl, že odposlouchávat se nemá, nedalo mu to a stejně vylezl z postele, natáhl na sebe kalhoty a vyšel na chodbu. Blíž jít nemusel, bylo to dost slyšet až sem. Zaposlouchal se.

„… To nemyslíš vážně! Sotva sem přijedeš, už u sebe ukrýváš nějakého vraha. Co pak ses dočista jasna pomátla?!?“

„Jakýpak pomátla, prosím tě. Sám jsi ho přece našel před domem, vzpomínáš? A navíc je zbavenej viny, takže si toho vraha laskavě nech!“

„Jo, jenže to jsem netušil, že ho tu chceš ubytovat!“

Ten hlas mu připadal známý. Tak moc… A nešel ho před domem… takže nejspíš jeho zachránce. Dál poslouchal.

„A co si o sobě ksakru myslíš ty? Já nejsem někdo, kdo by se ti musel s něčím svěřovat. Navíc jsem už dávno dospělá, takže ti to může být stejně úplně jedno!“

„Tak teď mě dobře poslouchej, Melanie. To, že sis někam odjela a najednou jsi zpět ti asi neprospělo, protože jsi drzejší, než kdy dřív! Teď pořádně vnímej, nebudu to říkat víckrát. Pokud dobře vím, tak rodinu nemáš, takže spadáš pod mojí kontrolu, ne jako v Austrálii, kde sis mohla dělat, cos chtěla. Takže mi budeš všechno hlásit, rozumíš?“ Vyhrožoval jí.

Teď už ten hlas poznal. ‚Zatracenej kretén.‘ nadával.

„Tak teď poslouchej pro změnu ty mě, Severusi.“ zdůraznila jeho jméno. „Dlouho jsem tu nebyla, mnohé se změnilo. Nic nevíš, tak – “

„Vím toho dost. Rodinu nemáš, to jsem si zjistil, takže mě budeš muset poslouchat, nemáš na vybranou.“ V jeho hlase zněla jasná výhrůžka a posměch. „Budeš dělat, co ti řeknu, a nebudeš odporovat. A budeš mi všechno hlásit.“

„Mýlíš se víc, než si myslíš. Já už pod tvou kontrolu nespadám, a ty nemáš jediný způsob, jak bys mě podle tradic mohl přinutit. Takže jdi dohajzlu a vypadni z tohohle domu, nejsi tu vítán!“

„Však uvidíme, kdo má pravdu. Podle zákona mám na tebe nárok, protože jsi svobodná a bezdětná. A ty to moc dobře víš.“

„Ven!“

„Jak myslíš, však tobě to taky dojde.“ Dodal výhružně jejím směrem a odešel.

Sirius se odhodlal a vkročil do kuchyně.

 

 

 

 

Poslední komentáře
16.02.2009 00:01:30: super, napadlo mne to hned, že to bude Sevík, udělal pár narážek, z kterých to bylo jasné, tak to si...
15.02.2009 22:04:08: Páni... nemám slov... úžasná kapitolka, těšim se na pokračovánísmiley${1}
15.02.2009 20:44:24: Zajimavá kapitola, jsem zvědavá na další.
15.02.2009 18:29:00: No teda, to bylo hustý! JInak tohle slovo nepoužívám, ale,... Teda Snape, Snape!smiley${1}
 
Děkuji Vám za návštěvu mých stránek.