***SANDRATE***

KDE JE VŮLE, TAM JE I CESTA.

Jsem zpět!

Sedmá kapitola

Tak vám sem přidávám další, v pořadí již sedmou kapitolu. Užijte si ji.

Sandrate

--------------------------------------------------------------------------

Na hlavním štábu Fénixova řádu bylo dnes celkem rušno. Konala se zrovna porada, a muselo se vše upravit, aby se sem všichni členové vešli. Paní Weasleyová už od rána pobíhala sem a tam, jak se snažila, aby bylo vše naprosto dokonalé. Jako by to byla nějaká slavnost. Když dorazil i Brumbál, mohlo se začít.

„Vítám vás všechny na dnešní poradě. Dnes jsme se tu sešli úplně všichni, protože potřebuji vědět, co se změnilo.“ Krátce se rozhlédl po místnost a všechny přítomné přelétl pohledem, pak ale vyzval Lauru Thornettovou, aby začala.

„Podle toho, co jsem dokázala prozatím zjistit, je to všude jako ticho pře bouří. Potvrdili mi to více méně všichni, kdo se sledovacích misí zúčastnili. Vypadá to tak jak na severu Anglie, tak i všude okolo. Jako VELKÉ ticho před bouřkou. Před hodně VELKOU bouřkou.“  Významně se na něho podívala.

„Děkuji, Lauro. Co ty, Remusi?“

„Vlkodlaci jsou stále nerozhodní, ale i přesto začínají tušit, že s děje něco velkého, a že neutrální nebudou moct zůstat navždy. A navíc od té doby, co se vzbouřili proti svému vůdci – Šedohřbetovi, mají i problém od Smrtijedů, protože díky zavržení Šedohřbeta proti sobě poslali i Vy – Víte – Koho. A jak ho všichni známe, ten si nic líbit nenechá. A rozhodně už vůbec ztrátu tolika vlkodlaků.“

„Děkuji, Remusi. Takže stranu si ještě oficiálně nevybrali?“ Ujišťoval se.

„Ne, ještě ne. Ale jak říkám, tuší, že to není navždy a budou s tím muset něco dělat.“

Pokýval mu jen zamyšleně hlavou. Zrovna se chtěl zeptat dalšího člověka na nějaké informace, když plameny v krbu zezelenaly a vypadla z nich postava ve smrtijedském hábitu.

Všechny oči se na ní zaměřily a jejich majitelé čekali, co jim sdělí za zprávu. Věděli, že by se sem nikdo nepověřený nedostal, takže spíš doufali, že ji jejich vůdce zná. První se odvážil prolomit ticho kupodivu Kingsley Pastorek.

„Helen?“ Postava se k němu otočila a kupodivu všech v místnosti se na něj usmála.

„Vy se znáte?“ Zazněla místností otázka.

„Samozřejmě, Tenkrát, když byla první válka Vy – Víte – Koho jsme se společně přihlásili do bystrozorského kurzu.“

„A odkud přesně se znáte?“

„Jsme vzdálení příbuzní. Naše matky byly sestřenice druhého stupně.“ Přistoupil k ní blíž, sundal jí masku, takže všichni mohli vidět krásnou a ještě vcelku mladou hnědovlasou ženu, na které byla znát, co se týče lidí v místnosti největší únava.

„Helen, jsi v pořádku?“ Starostlivě si jí přeměřil.

„Samozřejmě, že ano. Jen měl dneska obzvlášť špatnou náladu. Už teď lituji Severuse, který tam musel ještě zůstat. Přece jenom by bylo trochu podezřelé, kdyby jeden z Jeho nejvěrnějších odešel tak brzy.“

„jaká prkotina rozčílila Toma tentokrát?“ Zeptal se unaveně Brumbál a mnul si kořen nosu.

„Brumbále, je vůbec důvěryhodná? Vždyť ji vůbec neznáme!“

„Ano, Alastore, tato žena je velmi důvěryhodná. Tak, jako Severus, je náš špión v Tomových řadách. Sice není jedna z jeho nejvěrnějších, ale i tak má dost vysoké postavení. A co se týče toho, že ji vůbec neznáte, to se brzy změní, protože se Helen rozhodla, že přijme mnou nabízené místo profesorky Obrany proti černé magii, a rozhodla se přestěhovat do Londýna. Nemám pravdu, Helen?“

„Jistěže máš, Albusi.“ Usmála se na něj.

„Takže teď, když už je vám vše jasné, byl bych rád, kdybys nám prozradila, proč Tom opět vyšiluje a jestli nevíš, za jak dlouho by měl přijít Severus.“

„No, On ale opravdu vyvádí kvůli maličkostem. Smrtijedy si nyní hlídá a skoro jim nedovolí opustit sídlo, což oni nesou velice nelibně. Ale samozřejmě, že ze strachu před potrestáním radši mlčí.“ Ušklíbla se.                                                                                                                                                           „Ani už jim nevěří tolik, jako za začátku. Spíš se spoléhá na sebe. Víc je trestá, i když k tomu nemá důvod. A ještě horší je, že je nenechá jít ani za svými rodinami.“ Dokončila své vyprávění Helen.                                                                                                                                                           „A Severus,“ Odmlčela se, aby se mohla podívat na hodinky, „měl by přijít, až pro Něj dokončí lektvar. Což by mělo být…“ Znovu zkontroloval hodinky, „zhruba za dvě a půl až tři hodiny.“

„Děkuji ti, Helen. Ještě – nevíš, o jaký lektvar je jedná?“

„Ne, to opravdu netuším.“

„Nevadí, běž si odpočinout, jsi určitě hodně unavená.“ Neurčitě pokývala hlavou, pak se ještě otočila na všechny v místnosti a nakonec odešla.

„Máte někdo nějaké další zprávy?“ Remus Lupin zvedl ruku.

„Ano, Remusi?“

„No, ono se to netýká ani tak hlídek, jako…“

„Ano?“ Zeptal se zvědavě Brumbál.

„Jako spíš toho, že si myslím, že nás nejspíš někdo z mladých odposlouchává.“

„A co tě k tomu vede, Remusi?“

„Nedávno jsem zaslechl rozhovor dvojčat, když mluvili o nějakém svém novém vynálezu a říkali něco o ochraně, kterou jste vy vytvořil.“

„Nemusíš se vůbec znepokojovat, je to tu dostatečně zabezpečené.“

„Albusi,“ Začal Moody, „Nikdo tu nepochybuje, že tvá zabezpečení jsou o mnoho lepší, než bychom dokázali vytvořit my všichni, co tu právě sedíme, dohromady. Ale faktem zůstává, že se nás poslední dobou ani moc nevyptávají.“ Významně se na něj podíval, než dodal. „NIKDO z dětí.“

Brumbál se na něj chvíli zamyšleně díval, pak ale mávl hůlkou do vzduchu a zamumlal pár slov, kterým nikdo v místnosti nerozuměl. Ve vzduchu se objevila tabulka s různými nápisy, jako například stav kouzla – v procentech, pokusy o přerušení ochrany a mnohé další.

„Jak říkám,“ Prohlásil po chvíli studování, „kouzlo ochrany této místnosti je úplně neporušené, a ani se ho nikdo z dětí  či jiných osob nepokusil prolomit. To by se to tu ukázalo.“

„Ale Albusi,“ Ozval se jeden člen, „co když to dokážou překonat? Přece sám víš, co všechno za věci už dokázali vymyslet.“

„Nepochybuji o vynalézavosti bratří Weasleyových, Terrenci, ale myslím, že tohle by jim zabralo o mnoho více času, než necelé čtyři týdny.“ Znovu mávl hůlkou, tentokrát, aby nechal tabulku s popiskami zmizet.

„Tak, má ještě někdo nějaké informace či důležitou zprávu, kterou nám potřebuje sdělit? Protože mě ještě čeká docela dost papírů k vyřizování.“

„A co Potter?“ Ozval se někdo. „Kdy sem přijede?“

„No vidíte. Je… jedenáct hodin. Tak se pro něj okolo půl druhé stavte, ano?“

„Kdo má jít?“

„Když už se ptáš, navrhoval bych tebe, Remusi, Tonks, Alastora a Kingsleyho. Souhlasíte?“ Jmenovaní přikývli.

„Výborně. Všichni zatím pokračujte ve své práci jako dosud. Můžete jít, porada je ukončená.“

 

V druhém patře nad schody právě byli všichni pubescenti a v uších měli nově vytvořené přizprávačky.

„Já vám říkala, že už to nebude dlouho trvat a dojde jim to.“ Ozval se nejmladší hlásek.

„No jo, Ginny, ale slyšelas Brumbála, zatím nás nepodezřívá.“ Ušklíblo se jedno z dvojčat.

„Což nemusí dlouho trvat, jestli si nedáte větší pozor. Vždyť vás slyšeli na chodbě, propána!“

„Stejně to nic nemění na tom, že nás nepodezřívají. Jen kdyby věděli…“

Ginny jen pokrčila rameny a otočila se na svého o jeden rok staršího bratra. „Rone, už jsi s tím skončil?“

„Jo, teď jsem to dopsal. Jen co odejdou, pošlu to Harrymu.“

„Nenapsals tam nic extra konkrétního, že ne?“

„Proboha Ginny, už jsi jak Hermiona!“

„Pst! Nechte toho, vy dva a mlčte! Odcházejí.“

„Páni. To byla velká porada, co?“

„Inteligentní, jako vždy, že, bratříčku? Copak jsi neposlouchal naší mamku? Říkala, že se tu dneska sejdou skoro všichni.“

„Kdo si má tolik informací asi tak pamatovat, hm? Víš, kolik nám toho mamka říká?“

„Ty to asi nebudeš.“

„Hele – “

„Řekli jsme ticho!“

 

Bylo čtvrt na dvě, když už byla výprava připravená. Remus Lupin, Nymfadora Tonksová, Alastor Moody a Kingsley Pastorek právě vyšli na terasu před dům, aby se mohli přemístit. Na povel se ozvalo tiché PUK! a všichni zmizeli.

Objevili se v Zobí ulici, kousek od domu č. 4. Šli potichu, přece jenom by upoutali zbytečnný rozruch, kdyby je nějaký z mudlů třeba jen v okně zahlédl. A to bylo ještě chvíli po obědě, tudíž si museli dávat o to větší pozor. Došli k domu č. 4 a Remus zazvonil. Po chvíli slyšeli kroky a dveře se otevřely.

„Dobrý den, paní Dursleyová, jsem Remus Lupin, jdeme si pro Harryho.“

„Je nahoře v pokoji, můžete tam pro něj zajít.“ Usmála se a ukázala směrem, kde by se mohl nacházet jeho pokoj. Ostatní pozvala dovnitř.

„Smím vám něco nabídnout?“ Zeptala se cestou do obýváku. Nestačili se divit, jakou změnou prošla. Ještě si ji pamatovali z nástupiště jako nerudnou ženskou.

„Ne, děkujeme.“ Petunia jen pokývla hlavou a někam odešla.

Za chvilku už přišel Remus a za ním v závěsu Harry. Kufry se vznášely za nimi. Nejblíže byla Tonks, která když ho zahlídla ho ihned musela obejmout.

„Ty seš ale hubenej. To ti nedávali vůbec najíst, nebo co?“

Remus mezitím přešel k ostatním a zeptal se jich. „Co jste tak potichu?“

„Nabídla nám a celkem byla milá. Určitě ji někdo očaroval.“

„Ale prdlajs očaroval, Moody,“ Vložil se do toho se smíchem Harry. „Jen se tu tak trochu změnily rodinné poměry, to je vše.“

„Když to říkáš.“

„No, tak abychom vyrazili, ne?“ Připomenul jim Kingsley. „Pottere, běžte se rozloučit, počkáme na vás v chodbě.“

 

„Ale stejně si myslím, že něco není v pořádku.“ Mumlal si pro sebe v chodbě Moody. „Kde ten kluk vězí? Nemůžeme tu trčet do nekonečna.“

„Tak už se uklidněte Moody, když Harry říká, že je všechno v pořádku, tak to tak asi je.“

„No jo, já zapomněl, že ten kluk je vycvičenej bystrozor, kterej pozná nebezpečí, Nymfadoro!“ Ironicky odvětil.

„Neříkejte mi Nymfadoro!“

„Nechte toho oba dva.“ Klidnil je Pastorek.

„Už jsem se rozloučil, můžeme jít.“

„Výborně, Harry. Poletíme na košťatech.“

„Skvěle! Aspoň něco zábavnějšího, než ty tři týdny tady, pane profesore.“

„Jsem si tím jistý.“ Smál se Lupin. „A Harry?“

„Hm?“

„Už nejsem tvůj profesor, říkej mi Remus.“

 

Poslední komentáře
09.02.2009 19:44:54: Paráda. Moc se omlouvám, že jsem dlouho nenapsala komentář, ale neměla jsem čas a sotva jsem stíhala...
08.02.2009 22:08:07: Paráda, tak už se nám to začíná rozjíždět, jen doufám, že se nám už vrátí Sirius. Už se těším na "dě...
08.02.2009 19:39:45: Souhlasím s Viky a těším se na pokračování.
08.02.2009 19:36:10: skvělá kapitolka, jen už by se mohl objevit Siriussmiley${1}
 
Děkuji Vám za návštěvu mých stránek.