***SANDRATE***

KDE JE VŮLE, TAM JE I CESTA.

Jsem zpět!

Šestá kapitola

Vernon rychle schoval rozvodové papíry, zatímco Petunia vstala od stolu, přičemž málem zakopla o židli, a šla do chodby otevřít dveře.

 

Harry se u sebe v pokoji mezitím probudil a začal si uvědomovat, co se mu stalo. Řev – kopání – pásek – bolest zad – a nakonec velmi milý hlas, který mu něco vyprávěl. Pamatoval si na ten příjemný pocit, který měl, když ho ty hebké ruce opatrně omývaly tak, aby mu nezpůsobily nejmenší bolest.

Byly tak jemné, tak… ženské.‘ Přejel si rukou po tváři, přičemž se snažil vzpomenout si na ten tolik příjemný dotek. ‚Že by teta Petunia?

Sedl si na posteli a rozhlédl se po pokoji. Bylo tu celkem uklizeno. ‚Ještě aby ne, když jsem skoro celou dobu, co tu jsem, jenom proležel.‘ Ušklíbl se.

Pohled mu padl na psací stůl, kde uviděl ležet malou hromádku dopisů. Nejdříve přemýšlel, od koho mohou být, ale pak si pomyslel, že nejspíše jako každý rok od Rona a Hermiony, od paní Weasleyové a od Hagrida.

Aspoň, že tenhle rok nikomu Brumbál nezakázal posílat mi dopisy, tak, jako tomu bylo o loňských prázdninách.‘ Vzal ze stolku hromádku obálek, sednul se zpět na postel a začal s rozbalováním dopisů. První otevřel od paní Weasleyové.

Drahoušku Harry,

doufám, že se ti u tvých příbuzných daří a že si užíváš krásné léto, které je letos teplejší, než kdy dřív. Představ si – Artura v práci povýšili! Je to skvělá novinka, všichni jsme moc šťastní! Jinak se snažíme vyklidit Siriusův dům, aby tu bylo o něco obyvatelněji, ale jde to stěží. 

Hermiona by měla přijet až koncem prázdnin, je se svými rodiči u moře. Doufám, že se moc kvůli smrti tvého kmotra neobviňuješ a nesmutníš, určitě by si to nepřál. Už se těšíme, až k nám přijedeš.

                                                                           

                                                             Molly a Artur Weasleyovi

Zmínka o jeho kmotrovi ho zabolela, i když se zkoušel přes to přenést. Vzpomínal si, jak málo ho poznal, ale přesto mu za tu krátkou dobu, co ho párkrát viděl, přirostl tolik k srdci.

Další dopis byl kupodivu od profesora Lupina.

Ahoj Harry,

Doufám, že si užíváš u strýčka a tety. Také si troufám odhadnout, že truchlíš kvůli Tichošlápkovi. Ale zbytečně se tím nezatěžuj, není to tvá chyba, že šel Sirius na ministerstvo. Rozhodl se tak sám, nic z toho, co se tam stalo, si nesmíš přičítat sobě, rozumíš?! Znal jsem ho o hodně déle než ty a mám takový dojem, že by to nechtěl.

Za pár dnů se pro tebe pár lidí staví. Možná se divíš, proč ti to píšu, ale je to jen proto, abys nebyl překvapený. No nic, brzy se uvidíme. Do té doby se opatruj.

                                    Remus Lupin

Pche! Prej nic není moje chyba! No to jistě! A čí asi, to je nenapadlo, nebo co? Čí je to asi tak chyba, že šel Sirius na ministerstvo a tam… ‘ Zavrtěl hlavou a radši vzal do rukou další dopis.

Ahoj Harry!

Doufám, že si užíváš prázdniny stejně tolik, jako já. Nebudeš tomu věřit, ale letos se rodiče rozhodli, že pojedeme k moři. No chápeš to? Splnil se mu můj vysněný sen. 

Je mi líto, co se stalo ke konci roku na ministerstvu, Harry, ale zřejmě tomu tak mělo být. Jak říká moje babička – Co nám osud naplánoval, to nezměníš, ani kdyby ses snažil sebevíc. Nebudu to tady zbytečně rozepisovat. 

Věřím, že se ti mudlové po té scéně na nástupišti chovají k tobě slušněji, protože jestli ne, tak mi to okamžitě napiš, jasné? Tohle si nesmíš nechat pro sebe. Nenech se od nich deptat.                

K Weasleyovým tentokrát přijedu až ke konci prázdnin, tak se těším, až ti budu vyprávět své zážitky. 

                                              Zatím se měj,  Hermiona.

To vypadá na skvělý léto. Jsem rád, že si to opravdu užívá. Znělo to nadšeně, což znamená, že to bude dloooouhé vyprávění. Už se na ty její zážitky těším. A jak znám Mione, bude to stát opravdu za to, protože si tam nenechá nic ujít.

Další dopis podle písma nemohl být od nikoho jiného, než od Rona.

Zdar kámo!

Tak co mudlové, nezlobí tě moc? Já doufám, že ne, protože kdybych byl na jejich místě, klepal bych se z Moodyho ještě teď.                                                                                                                                                 Představ si, že nás mamka donutila uklízet Blackovic sídlo. A celý! Umíš si přestavit, jaký to vůbec je? Tady je tolik havěti, že by se s tím nemohly rovnat ani ty naložený příšery ve Snapeově kabinetu. A že těch rozhodně není málo! 

Jinak dvojčata vymyslela nový odposlouchávala. Jsou vyrobený na způsob mudlovskejch ušních vysílaček, takže na ně ještě nepřišly. Zřejmě to ale bude jen do doby, než je začnou veřejně prodávat, protože pak si řád tu místnost nově zabezpečí. I když s tím uvedením na trh dvojčata teda rozhodně nespěchaj. Řád má sice zabezpečenou místnost proti vyrušení, ale dvojčata přišla na to, jak je s tímhle obejít. A zachycují i obraz, takže si to můžeš kdykoliv znova přehrát, to je, co? A ještě k tomu jsou neviditelný, teda samozřejmě že ne pro toho, kdo je má nasazený, ale ostatní je nevidí, ani se nedají nijak přivolat. Teda dvojčata můžou, protože si pro jistotu nechala otevřený všechny zadní vrátka. 

Podle toho, co jsme z porad zatím odchytili, se nic vážnýho neděje, ale nebudu sem další podrobnosti psát, co kdyby Pašíka někdo odchytil, co? To by pak byl velkej průser. Měli by se pro tebe stavit někdy v úterý nebo ve středu. Zbytek ti dopovim, až budeš u nás.

                                                     Ron

 

Sám pro sebe se ušklíbl. I když jim Řád nikdy nechtěl ze svých porad nic prozradit, vždycky si to nějak dokázali zjistit sami. Ať už se dvojčata snažila přiopít Siriuse (moc to nešlo, protože jako Poberta měl s pitím převelké zkušenosti) – což se jim nikdy nepodařilo, tedy až na jediný okamžik, kdy zahlédl Sirius ve své psí podobě jednu dívku a beznadějně se do ní na první pohled zamiloval.

Pak byl z toho celý den úplně mimo, takže se Fredovi a Georgovi k večeru toho dne podařilo jej přiopít a nenápadně se zeptat na pár otázek. – Anebo si stačilo zajít občas na návštěvu k Hagridovi a toho nikdo nemusel opíjet. Stačilo pár dobře položených vět.

Teď to bude mít Řád o hodně těžší a složitější. A to o tom ještě ani neví. Znovu se ušklíbl. Pak si ale vzpomněl na Hagrida a zajímalo ho, jestli mu taky napsal. Jelikož měl na posteli rozházené papírové dopisy a obálky, chvíli mu trvalo, než našel ještě nerozdělaný dopis.

Hoj Harry!

Sem vopravdu rád, že ti píšu. Už dlouho sem se ti neozval, dyť víš, byl sem někde v horách za svejma kámošema. Znáš mě, pro Brumbála bych udělal cokoliv vo co by mě požádal. Mám taky pár novejch druhů zvířátek, tak až se po prázdninách vrátíš do Bradavic, ukážu ti je. A můžes s sebou vzít i Rona a Hermionu, můžete přijít všeci. Teda jestli budete chtít.

                                                                                                           Hagrid

Jo, prej zvířátek.‘ Uchechtl se Harry. ‚Ještě teď mám hrůzu z těch jeho přerostlých švorejšů, nebo co to vlastně bylo, který jsem potkal v tom zatracenym bludišti. Fakt by mě zajímalo, co si pořídil tentokrát… ‘ Ještě si v pokoji pouklidil a když zjistil, že je úterý a jedna po obědě, vybavila se mu Ronova věta: Měli by si pro tebe přijít v úterý nebo ve středu.

Pro jistotu počítal s tím, že by si pro něj mohli přijít už dneska, takže si sbalil posledních pár věcí, včetně koštěte a fotoalba jeho rodičů, co měl ukryté jako jediné věci před Dursleyovýma.

Bylo půl druhé, když uslyšel zvonek u dveří.

Poslední komentáře
04.02.2009 19:31:23: další skvělá kapitolka, jen sem se těšila, kdože to zazvonil a ono nicsmiley, aspoň se o to víc budu t...
 
Děkuji Vám za návštěvu mých stránek.