***SANDRATE***

KDE JE VŮLE, TAM JE I CESTA.

Jsem zpět!

Třetí kapitola

Takže, právě jsem přišla ze školy, tak vám ji sem dávám. Je o něco delší, než ty předchozí, snad se vám i přesto bude líbit.

Další kapitolku přidám asi ve čtvrtek, ale jelikož moje rýma není dostatečný důvod k absenci ve škole, přidám ji zase až někdy odpoledne. A jelikož je polovina třídy na lyžáku, máme celkem volné hodiny. Řekněte, chtělo by se vám jít na tři nebo čtyři dny do školy, kde neděláte vůbec nic? Mně teda rozhodně ne!

Sandrate

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Už tu byl dva dny a byl naprosto spokojený. Sice mu chyběl Remus, Harry, Tonks, ale přesto, mrtvé přátele nevidíte každý den, že?

Za ty dva dny, co tu byl, už stačil zaregistrovat Jamesovo a Lilyino Status quo. Každý den vstávali okolo půl osmé, do osmi se vyhrabali z pelechu a pak šla Lily udělat snídani, protože James na tom byl, co se týče vaření, úplně katastrofálně.

Po zbytek dne se buď hrály šachy, dáma, nebo milovský Twister (když se točí ukazovátkem a pak máte dát levou ruku na žlutou, druhá zas pravou ruku na modrou atd…), nebo se dívali na televizi – další mudlovský vynález, popřípadě si něco četli.

Aspoň, že schopnost vaření můj kmotřenec nezdědil po Jamesovi.‘ Pomyslel si, zatímco stál na balkoně ve druhém patře, který byl přímo u jeho pokoje.

Stýskalo se mu hodně, zvlášť po Harrym. ‚Teprve jsem ho poznal, ani nevím, jaký doopravdy je.‘ Teď litoval toho, že se ho nikdy nevyptával. Ano, něco věděl, ale to bylo jen to, co mu řekl Harry, když byl dva a půl týdne u něj na Grimmauldově náměstí.

Nikdy jsem se ho nezeptal, jak se mu daří ve škole, jací jsou Dursleyovi, ani co má rád, nebo jaká je jeho oblíbená barva.‘ Přemýšlel dál. I když věděl, od Rona a Hermiony, že Dursleyovi nejsou úplně nejmilejší osoby, nikdy se víc nezajímal, nenapadlo to.

Kdybych jen měl šanci to napravit, ale úplně jsem to zkazil. Omlouvám se, Harry. Omlouvám se, že jako tvůj kmotr jsem ti nedokázal nabídnut bezpečný klidný domov, a ani rodinu, která by tě milovala.‘ Jak se tak utápěl ve svých myšlenkách a díval se z balkónu na rozlehlou krajinu, uviděl nějakou osobu, jak kráčí směrem k nim.

Když se pořádně podíval a přimhouřil obě oči, rozpoznal osobu jako Jamese. ‚Kde asi byl?‘ Zašel zpět do pokoje, podíval se do zrcadla, aby skontroval, že nevypadá jako strašák a sešel po schodech do prvního patra, kde už Lily podávala na stůl v kuchyni snídani. Tentokrát jeho oblíbenou – omelety.

„Dobré ráno“ Pozdravil.

„Ach, Siriusi, tak už jsi vzhůru!“ Pověděla celkem překvapeně. „Pojď si sednout, teď jsem to dovařila.“

„Díky, voní to až na chodbu v druhém patře.“ Říkal, zatímco si sedal za stůl. Lily se nepatrně začervenala a usmála se na něj.

„James tu není?“ Divil se Tichošlápek, přičemž nemohl odtrhnout zrak od těch krásně  voňavých omelet.

„Ne, ale každou chvilku by měl dorazit, musel si jen něco vyřídit.“

„Počkáme, nebo můžu začít jíst tu vynikající snídani?“

„Klidně začni jíst, stejně nebudeme muset dlouho čekat“ A jakmile to dopověděla, ozval se z chodby zvuk otevírajících se dveří.

„No jako bych to neříkala, už je tady.“ Odvětila s úsměvem a vydala se do chodby přivítat svého manžela.

James vešel do domu, pověsil si kabát na věšák za dveřmi a polibkem přivítal svou manželku.

„Dobré ráno.“ Usmál se.

„Dobré? Jsi nezbeda, Jamesi Pottere, víš to?“

„Já a nezbeda? Vůbec nevím, o čem to mluvíš, drahá…“ laškoval.

„Tak já ti to velmi ráda povím. Vzbudím se, kouknu se na hodiny, které ukazují teprve šest hodin ráno, otočím se a ty nikde. Jen na stolku u tvé strany postele leží lístek se vzkazem ‚Musel jsem jít něco vyřídit, přijdu na snídani.‘  No tak, co mi k tomu řekneš?“

„Že jsem musel přivítat dalšího člověka. Mimochodem, je už snídaně?“

„Neodbíhej od tématu a ano, zrovna jsem ji dovařila. Tak kdo to byl?“

„To povím až u snídaně, navíc Tichošlápka to bude taky zajímat.“

Lily si pro sebe zamumlala něco, co připomínalo „jelen nenapravitelenej!“

„Já to slyšel!“ Lily se v odpověď jen zachichotala.

 

V kuchyni seděl za stolem Sirius a už se ládoval omeletami.

„Á, omelety. Tvoje nejoblíbenější, pokud se nepletu, že, Tichošlápku?“

„Uh – uh“ zamumlal s plnou pusou Sirius.

James si sednul (Lily se posadila hned, jakmile vkročili do jídelny) a zprostředka stolu si vzal dvě omelety.

„Jamesi, tak kdo to byl?“ Začala hovor jako první Lily.

„Co kdo byl?“

„Ale, James mi v chodbě říkal, že se sem dostal další člověk.“

„Vážně? Kdo to byl?“

„Takovej jeden ministerskej chlapík.“

„To jsem teda zvědavej, jak se sem mohl dostat někdo z těch tupců.“

„To je to, co chci právě vysvětlit, teda pokud mi nebudeš neustále skákat do řeči. Jinak hrozí, že by ses to už nikdy nemusel dozvědět.“ Zakřenil se na Siriuse. Lily jen zakroutila v pobavení očima.

„Jak jsem řekl, dostal se sem jeden ministerskej chlapík. Jak to tak obyčejně bývá, někdo ho zabil a – “ Byl ale přerušen Siriusem, který měl na jazyku další chytrou otázku.

„A jak jinak by se sem asi dostal, hm?“

„Mohl by spáchat sebevraždu.“ Odpověděla mu šeptem Lily.

„Ale já myslel, že sem se může dostat jen člověk, kterej je dobrej, ne?“

„Ale to, že někdo spáchá sebevraždu přece neznamená, že má špatnou duši. Třeba celý život pomáhal opuštěným motáckým sirotkům, ale okolnosti ho v poslední době provedly k myšlence, že by se mohl zabít.“

„Ehm,“ odkašlal si James, „Abych to dořekl. Přivítal jsem teda Arnolda Buggse – tak se jmenoval – “ radši dodal, aby Siriuse nenapadla další chytrá otázka. „A ten mi nakonec řekl, že ho zabil Voldemort, protože odmítl odpovědět na otázku, o čem byla ta věštba, která se nakonec při boji na Ministerstvu rozbila. Samozřejmě to ale vědět nemohl, tak ho Voldemort mučil a nakonec i zabil. Taky mi řekl, že ministr se veřejně omluvil Albusi Brumbálovi a Harrymu za to, že popíral Jeho návrat. A možná odstoupí.“ Dopověděl a vyšlo to akorát, že dojedli svou snídani.

„To stihl za dva dny?“ Zeptal se ho Tichošlápek.

Tentokrát se zapojila i Lily. „Vlastně, Siriusi, tady čas běží trošičku jinak. Zatímco tady uběhne jeden den, tam je to týden.“

„Takže jsem tu už jeden a půl týdne?“ Nevěřil Sirius. Oba souhlasně prikývli. Nakonec ho ještě napadla jedna otázka.

„Nejde odtud sledovat, co se někde děje?“

„Ale jistě, že jde,“ odpověděla mu Lily a začala sklízet nádobí ze stolu. „jen se to nesmí dělat moc často, jinak bys prosmutnil celou dobu, co tu jsi.“ Dokončil za ní James.

„Nechápu – „

Lily už stihla pouklidit nádobí a opět si k nim přisedla, pak začala vysvětlovat. „Představ si, že nějakým způsobem zemřeš, například jako nedávno ty. Jak by ses asi cítil, kdybys neustále sledoval své blízké, jak jsou smutní a pláčou?“

„Deptalo by mě to.“

„Přesně! A proto se to moc nedělá, až po nějaké době, kdy se s tou ztrátou tvá duše smíří.“ Řekl mu Dvanácterák.

„Před jak dlouhou dobou jste se naposledy dívali na Harryho?“ Napadlo najednou Siriuse.

„Chtěl bys ho vidět?“ Usmála se na něj smutně Lily.

„Ale půjde to? Vždyť jste řekli – “

„Tichošlápku, kamaráde, my se moc na lidi nedíváme, protože když přivítáme nové osoby, většinou většinu příběhu nám řeknou, takže se dívat ani nepotřebujeme. Ale můžeme.“

„Vážně? Kdy? Jamesi, Lily, prosím, potřebuju ho vidět. Jsou to už týden!“

Lily mrkla na svého manžela „No, když já nevím…“

Sirius si před ní klednul na kolena a prosil jí tak žalostně, až se James rozesmál. „Dělá si z tebe srandu. Ve skutečnosti se na něj můžeme podívat klidně hned teď.“

Došli do obýváku, kde bylo víc místa a Lily s Jamesem začali něco odříkávat. Zjevil se před nima obraz, ve kterém ležel na posteli mladík ne nepodobný Jamesovi. Byl velmi pohublý a vypadal velmi utrápeně. Zřejmě zrovna spal, ale přesto byly na jeho obličeji vidět zaschlé slzy. Při pohledu na něj se začaly tvořit i Siriusovi.

„Kéž bych ho líp poznal, neměl jsem skoro žádnou šanci zjistit, jaký je.“ Řekl smutně. „Proč to takhle muselo skončit? Proč, Jamesi, proč?“ Teď už si stíral slzy z celého obličeje, protože vzpomínání na jeho kmotřence ho strašně bolelo.

James zrušil kouzlo a Lily mezitím posadila Siriuse do křesla a začala ho utěšovat. Zanedlouho se k nim přidal i James, který se posadil naproti nim.

„Kdybych se mohl vrátit… kdyby – “ Najednou se zarazil, protože zachytil pohledy manželů, jak se po sobě nepatrně podívaly. „Co?“

James začal vysvětlovat. „Jedna šance na vrácení tu je, Tichošlápku. Jednou za čas se otvírá jeden portál, který vede do světa živých. Ale ví o něm jen pár lidí a navíc – musíš ho nejdřív najít.“

„A kdy se otevře příští?“

„Zítra, na té louce, kde ses objevil ty.“ Řekla mu Lily.

„A proč jste mi to neřekli dřív?!?“ Naštval se Sirius.

„Vlastně, včera mě to napadlo, ale nevěděli jsme přesně, kdy se má otevřít. Zjistil jsem to až dneska ráno, když jsem se vracel od Arnolda.

„To je ale skvělý! Můžu zpátky za Harrym, i když se budu muset skrývat, ale aspoň budu s ním. Půjdete taky?“ Zeptal se s nadějí.

„Ne, my tu zůstaneme.“ Jeho dobrá nálada poklesla. Má se vrátit mezi živé a přitom tu nechat své dva nejlepší přátele?!? „Proč byste tu zůstávali, vždyť můžete – “

„Nemůžeme, Siriusi. Tím, že jsem s tenkrát za Harryho obětovala, zemřela jsem z čisté lásky k mému ročnímu synovi. Proto se nemůžu vrátit. Všechno má svůj řád.

„A já ji tu pochopitelně nenechám samotnou.“ Dořekl James.

„Ale co Harry? Tolik si přál vás poznat…“

„Ty se o něj dokážeš postarat, Siriusi. My ti věříme.“ Řekla mu Lily.

„Navíc, když jsem ráno mluvil s tím Biggsem, řekl mi, že tě Popletal uznal jako nevinného, protože se při bitvě na ministerstvu ukázal Červíček a vyslechli ho pod Veritasérem.“

„Ten proklatej Červ!“ Běsnil Sirius.

Lily k němu přistoupila, objala ho a řekla: „Už se o něj nestarej, stejně už vás neohrozí, dostal polibek od mozkomorů. Užívej si svobody, protože až se vrátíš, budeš se moct pořádně Harrymu věnovat. Teď si běž sbalit své věci, které budeš nutně potřebovat, jako je hůlka a oblečení, ve kterém jsi přišel. To si vezmeš na sebe, už jsem ti ho stihla vyčistit.“

Otočila se na hodiny na stěně. „A jak tak koukám, strávili jsme tu tři a půl hodiny, takže jdu udělat pozdní oběd.“

Sirius se na oba šťastně usmál a už odbíhal do svého pokoje, když ještě zaslechl Lily, jak na něj volá. „Portál se otvírá zítra v půl desáté ráno!“

 

Sám pro sebe se usmál a vběhl do pokoje.

Poslední komentáře
28.01.2009 16:41:51: Tak to je zajímavé, Sirius se vrátí, no už aby byl u Harryhosmiley. Jen škoda, že s ním nemůžou jít i ...
27.01.2009 19:45:50: tvá povídka se mi zatím moc líbí, tak doufám, že i ostatní kapitolky budou stejně dobré
27.01.2009 10:43:09: Hmmm, vypadá to zajímavě. Siriusek se nám vracísmiley${1}. Těším se na pokráčko.smiley${1}
26.01.2009 20:32:14: Pěkná kapitola už se těším na pokračování.
 
Děkuji Vám za návštěvu mých stránek.