***SANDRATE***

KDE JE VŮLE, TAM JE I CESTA.

Provdána

Desátá kapitola

Popravdě musím říct, že jsem zklamaná. V sobotu jsem se vás zeptala, jestli chcete kapitolu hned, nebo si počkáte až do dneška, a žádná odpověď. Neříkejte mi, že když sem chodí nejméně dvacet lidí za den, ani jeden z vás nemůže něco odepsat!

Vím o Lacrisse, Pazíkovi, Tanye a Alici, ty znám osobně, tudíž vím, že byli na táboře. Ale vy ostatní?

-----------------------------------------------------------------------------------------------------

 

"Dvojčata?" Zůstal zaraženě stát. "Přesně tak." Potvrdila mu s úsměvem Ginny. "No není to super?"

"Samozřejmě, že je to "super. Jenom, že..."

"Co?"

"Doufám, že to nebudou kluci." Ginny se na odpověď srdečně zasmála. "Copak? Bojíš se návratu Pobertů?"

"To mi snad ani nepřipomínej!"

"Ale jdi ty," plácla ho do ruky, "tak špatné to zas nebude."

"Víš, co mě právě napadlo?"

"Hm?" zeptal se ostražitě Severus. "Potřebuju jít nakupovat."

"Potřebuješ jít nakupovat..." opakoval po ní, jako by ji předtím neslyšel, nebo, jako kdyby si nebyl jistý jejím duševním zdravím.

"No, nevidím důvod, proč ne." Prohlásil nakonec. "Co třeba zítra? Bude sobota, takže můžeme odpoledne - "

"Zbláznil jsi se?" Vykřikla Ginny. Nechápavě se na ní podíval.

"Co se ti na tom nezdá? Vždyť to je perfektní."

"Odpoledne! To se mi nezdá! Víš co všechno potřebuju koupit?"

"Vždyť je to jen pár věcí..." Namítl Severus.

"Pár věcí, říkáš? Pár věcí? Potřebuju si koupit těhotenské šaty. Čekám dvojčata, pro Merlina! Za chvíli budu vypadat jak balon, musím to v nějakých šatech odnosit. Dále výbavička pro dítě: postýlka, přebalovací stůl, stolička na krmení, kočárek..."

"Chápu, chápu..." zarazil ji. "Nezdá se ti ale zbytečné kupovat přebalovací stůl a židli na krmení, když se o tyhle věci budou starat skřítkové?"

V tichu na něj upírala svůj nevěřícný pohled. "O mé děti se dokážu postarat sama, děkuju pěkně!"

Než stačil od povědět, rychle se otočila a naštvaně za sebou práskla dveřmi od ložnice.

"Těhotný ženský..." Zamumlal s povzdechem. ´A osm měsíců před námi.´

 

Severus se vduchu utěšoval, že tohle šílenství už je skoro za ním, když Ginny zahlídla další obchod.

„Jé, podívej, ty jsou krásné!“ Podíval se směrem, kterým ukazovala a spatřil obchod, v jehož výloze se vyjímalo těhotenské oblečení. Přesněji řečeno – šaty.

To jich už nemá dost?‘ Pomyslel si trochu otráveně, a protočil oči. „Nestačí ti tohle?“

Upřela svoji usměvavou tvář na hromadu tašek v jeho rukou. „Co si tak stěžuješ? Vždyť si ty tašky můžeš zmenšit.“

„Kdyby ses ve škole pořádně učila, věděla bys, že těhotenské šaty a šaty pro mimina se nedají zmenšit, protože jsou speciálně upravené, a kdyby se to někomu přece jenom podařilo, ztratily by svůj účel.“

Chvíli se na něj dívala. „Aha, to jsem nevěděla.“ Pokrčila rameny. „To se ale nedá nic dělat, budeš muset snést ještě pár tašek navíc.“

„To ti tohleto OPRAVDU nestačí?“ Zamračil se na ni.

„Jsem žena, potřebuju být hýčkána. A když je to k dostupu…Navíc mám dobrou náladu, nechceš mi ji přece zkazit, že?“

Áááááá!

Žádné komentáře
 
Děkuji Vám za návštěvu mých stránek.