***SANDRATE***

KDE JE VŮLE, TAM JE I CESTA.

Provdána

Devátá kapitola

Fajn, i já musím uznat, že se Severus chová trošičku mimo :-D Ale když mě se tak líbí...

Příjemné počtení, Sandrate

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------

 

„Ginny?“ Zavolal Severus poté, co dokončil opravování písemek z lektvarů. Člověk by řekl, že i průměrný kouzelník musí něco znát. Ale to samozřejmě neplatí, pokud učí on, že? ‚Kde jsou ty časy, kdy je vyučoval Křiklan, a všichni měli na výbornou?‘ Protáhl se na židli s povzdechem.

Už učí na téhle škole spoustu let, dalo by se říct, že od té doby, co se dopustil té osudové chyby, která všem změnila život. Ano, všem. Protože kdyby nebyl takový hlupák a nevěřil Luciusovi Malfoyovi, tak se nepřidá na stranu vyšinutého cvoka, který se snaží ovládnout svět a prohlašuje se lordem.

Ovšem tehdy ještě věřit v přátelství. Ale když vyslechl tu věštbu, která měla jeho tehdejšího pána porazit, zachoval se jako pravý smrtijed bez rozmyslu, co jeho čin napáchá. Běžel o ní povědět jeho mistrovi. Netušil, že se za pár dnů změní osud celého kouzelnického světa, a už vůbec netušil, že přijde o dívku, která ho od doby, co se poznali, chránila a byla mu blízkým přítelem v době nouze. Jedna jeho nerozvážnost ji stála život.

Aby své hříchy alespoň trochu odčinil, nabídl ochranu jejímu synovi. Utíkal za ředitelem a se vším se mu svěřil. Nezáleželo na tom, že to už dávno věděl, ale dal mu druhou šanci. Sice až po tom, co mu přiznal veškeré své city, ale i tak. Sice byl ten kluk Potterem, ale něco slíbil, a chtěl to dodržet. Ředitel měl ovšem jiný názor. A tak Chlapec, který přežil, vyrůstal u svých příbuzných, o kterých všichni věděli, že nenávidí magii.

Ani po deseti letech nepřestal na Lily Potterovou vzpomínat, ale již se smířil s tím, že ji nikdy znovu nespatří. Kvůli jeho hloupé chybě. Když pak nastoupitl jedenáctiletý Harry do Bradavic, uviděl, že se podobá jeho úhlavnímu nepříteli ze školních let. Až pak, na jeho první hodině lektvarů si ho pořádně prohlédl.

Chlapec byl vzdorný, to poznal na první pohled, ale bylo tam i něco jiného. Jak plynul čas, čím dál tím víc se na své rodiče podobal. Po otci měl svou vzdorovitost, ale i čest, sílu pro přátelství, a jak ke konci ročníku poznal, i odvahu. Po matce bohužel nadání na lektvary nezdědil. Ale jak chlapec stárnul, projevila se v něm i matčina ochranitelnost a moudrost v jistých věcech. ‚Například neplést se do věcí, které se ho netýkají.‘ Ušlíbl se pro sebe.

Navenek ho sice nenáviděl, ale ve skutečnosti sledoval každý jeho krok, aby mohl dodržet svůj slib, který tenkrát před ředitelem na kolenou pronesl. Bohužel k sobě nikdy nenašli cestu, ať už jenom z toho důvodu, že sám Potter té nenávisti věřil a sám ji opětoval, či z nějakého jiného.

Když začal chodit s malou Weaselyovou, všichni říkali, že má stejný vkus na děvčata, jako jeho otec. Což byla pravda. A pak následovala překrásná svatba, o které se ještě několik týdnů poté psalo v novinách. Oběma jim to moc slušelo.

Potter se hned po studiích přihlásil do bystrozorského výcviku, který mu byl ale zkrácen na pouhý půlrok přezkoušení, jelikož všechna kouzla a techniky se již naučil, když pomáhal s Brumbálovou Armádou. No a pak se stala ta „nehoda“, která ho stála život. ‚A jednu osamělou ženu, která po něm bude až do smrti truchlit.‘ Pomyslel si sklesle. Nedokázal splnit svůj slib, a tak se zapřísáhl, že bude dávat pozor alespoň na ni.

Ale postupem času láska k Lily Potterové vybledla, a nahradila ji jiná. Když se do toho připletl ten idiot Popletal, dělal všechno možné pro její osvobození. Radši ignoroval ředitelovy vševědoucné pohledy, kterými ho čas od času obdařil. Stále nevěděl, co by mohly znamenat.

Když u soudu Ginny Potterová prohlásila, že čeká dítě zachránce světa, málem ho z toho trefil šlak. Urychleně si vyměnil pár pohledů s ředitelem, ale on sám do toho nijak nezasáhl. Jen dál seděl na lavičce.

Nějak se s tím vyrovnám, myslel si dřív. Jen aby byla v pořádku. Nemohl si ale pomoc, aby se necítil zrazený. Než stačil vyslovit své city k Lily, vzala si Jamese a porodila mu dítě. Ginny netuší, co k ní cítí, a čeká dítě s dalším Potterem.

Když si ho pak předvolal Albus na „kobereček“, se vším se mu svěřil. Začarovali ochranými kouzly její nynější pokoj, a sám Albus přidal ochrany k hradu, kdyby se někdo pokusil na ní zaútočit.

Postupem času se to nějak semlelo, že se začali sbližovat a dokonce spolu obývají jeden byt. Odmítla sice bydlet u něj, ale to přece neznamená, že by on nemohl bydlet u ní, že? Jen aby to znovu nepokazil, když zjevně dostal druhou, ne, vlastně již třetí šanci.

 

Jen co zavřela dveře, sklouzla po nich až na zem. ‚Čekám dvojčata…‘ Nemohla si přestat omílat tuhle větu v hlavě. ‚Dvojčata…

„Ginny?“ Přišel k ní Severus, když slyšel zaklapnutí dveří, a ustaraně si ji prohlížel. „Děje se něco?“ Když ho ani po této otázka nevnímala, klekl si naproti ní a vzal její obličej do dlaní. „Ginny!“

„Jo?“ Zeptala se zmateně. „Nechceš mi vysvětlit, proč tu tak sedíš? A kde jsi celý den vůbec byla? Neříkej mi, že tě stará Pomfreyová zdržela tak dlouho. Sice si pacienty drží, ale – “

„Ne, celý den jsem u ní nebyla. Jen jsem potřebovala strávit jednu zprávu, to je všechno.“ Zakroutila hlavou. „Už konečně vím, proč mi bylo celý ten čas tak mizerně. Nechápu, že mi to nedošlo dřív. Obzvlášť, když mi o tom tenkrát vyprávěla mamka, jak jí tehdy bylo.“

„Pořád nechápu, o čem to mluvíš.“

„Jsem taky tak trochu překvapená, nech to být.“

„Ginny?“ Chytil ji za ruku, aby nemohla odejít do ložnice. „Nechceš mi to říct?“

„A budeš poslouchat?“ Následovalo vážné přikývnutí. „Samozřejmě.“

„Nebudeš se zlobit?“ Zeptala se s obavami. „Jak bych se na tebe mohl zlobit, prosím tě? Žádná zpráva není tak vážná, že by mě mohla rozzlobit.“

„Vážně?“ Rýpla si do něj.

„Tak povídej a netrap mě už.“

„Zkrátka mi začínají mnohem příjemnější dny, když už znám důvod. Jsem neskonale šťastná. Jen doufám, že mi budeš pomáhat. Bylo by toho na mě moc.“ Usmála se na něj. Když uviděla jeho stále nechápající výraz, rozesmálo ji to.

„Čekám dvojčata, Severusi.“

Poslední komentáře
01.07.2009 23:18:24: Tak píšem koment až sem, akosi nestíham komentovať všetko. Nádherné kapitolky a hlavne táto. Poviedk...
01.07.2009 23:06:12: Moc hezká kapitola, těším se na další.
01.07.2009 20:44:14: Moc pěkná kapitola, těším se na další. Doufám, že se sblíží ještě víc.
30.06.2009 23:39:36: Ty ses poslední dva týdny nějak rozepsala,co? Řekla bych, že tahle kapitola je delší, než ty předcho...
 
Děkuji Vám za návštěvu mých stránek.