***SANDRATE***

KDE JE VŮLE, TAM JE I CESTA.

Provdána

Jedenáctá kapitola

Opět trošičku kratší, ale přesto něco. Musím přiznat, že se mi moc psát nechce, když jsou ty prázdniny. Zdá se mi, že se mi líp psalo, když byl školní rok. Ne, že bych se těšila do školy, ale přesto...

Něco přes dva týdny tu nebudu, takže nic nepřibyde, ani nemám nic dalšího napsaného, ale pokusím se co nejdřív po táboře něco sesmolit. Pazík by vás měla informovat, každopádně.

Užijte si čtení, Sandrate

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

 

"Ne, ne, a naposledy ne!"

"Ale Severusi, vždyť ti to nic neudělá." Domlouvala mu Ginny.

"To nejde, to je... nereálné."

"Sevie..."

"SEVIE?" Zděsil se. "Kdes přišla na Sevieho?"

"Je to roztomilý."

"Už mi tak nikdy neříkej." Na chvíli se zarazil. "Já nejsem roztomilej!"

"Ale jistěže ne...Co takhle dohoda, hm?"

"Dohoda?" Pozvedl jedno své obočí. Ginny přikývla. "Když půjdeš mým dětem za kmotra, přestanu ti říkat Sevie. Co ty na to?"

"Že nemůžu uvěřit, proč jsi zařazená do Nebelvíru. Jseš si jistá, že se Moudrý klobouk nespletl, když ti vybíral kolej?"

"Jsem si naprosto jistá, že jsem v té správné koleji. Mimochodem, věděl jsi, že měl být Harry zařazený do Zmijozelu?"

"Ještě že nebyl..."

"Sevie?"

"Ne."

"Ale no tak..."

"Ne, Ginny."

"Sevíčku.."

"COŽE?"

"Co ti překáží tentokrát?" Dala si ruce v bok. "Nic mi nepřekáží." Nesouhlasil s ní Severus.

"Vážně? Tomu se dá jen stěží uvěřit, co říkáš? Nejdřív se zdráháš mít se mnou cokoli společnýho, pak se mě bojíš dotknout, abys mi... jak že jsi to jen řekl? Ach, ano... neublížil, a teď mým dvojčatům nechceš jít ani za kmotra?"

"Víš jakou to přináší zodpovědnost? Už tak mám plný zuby studentů, které učím."

"Jestli spíš oni nemají plný zuby tebe..."

"Cože?"

"Ale nic." Mávla rukou. "Moje děti nebudou jako ostatní studenti. "Jsem si tím naprosto jistá." Usmála se na něj. "Ty možná ano, ale já ne. Vždyť jsou to Potterové, a k tomu dvojčata."

"Což znamená dvojitou dávku štěstí."

"A nebo dvojitou pohromu." Zamumlal si pro sebe. Ginny si povzdechla. "Podívej, nic ti to neudělá. Stejně budou trávit čas se mnou, jenom kdyby se mi něco stalo, potřebuju člověka, kterému bych je mohla s klidným svědomým svěřit. A kdo by to měl být jiný, než ty?"

Pátravě se na ní zadíval. "Určitě se najde i někdo jiný, někdo, kdo bude mnohem vhodnější než já. Vždyť já to s dětma vůbec neumím." Namítl slabě. Ginny k němu opatrně přistoupila, takže byli od sebe pouhých pár centimetrů.

"Jediný, komu bych je ještě byla ochotná je svěřit, jsou členové mojí rodiny. Ale já už žádnou jinou rodinu nemám, Severusi. Prosím, moc to pro mě znamená." Zadívala se mu do očí.

"Až se děti narodí, budu potřebovat veškerou pomoc, kterou mohu dostat. Tohle..." pohladila rukou své břicho, "... je mohe rodina. Musím vědět, že je svěřím tomu správnému člověku. Sevie..."

Povzdechl si. "No co mám s tebou dělat."

"To znamená ano?"

Přikývl. "Ano, to znamená, že půjdu tvým dětem za kmotra. Jen mi už prosím neříkej Sevie."

Skočila mu kolem krku. "No vidíš, ani to nebolelo."

"To teprve začne." Ujistil ji. "Ne, když je dobře vychováme. Jsem si jistá, že z tebe bude skvělý kmotr, Sevie..."

Poslední komentáře
13.07.2009 22:02:26: Veľmi pekné kapitolky. Komentujem až teraz po návrate z tábora a musím povedať, že sa mi táto povied...
10.07.2009 23:24:39: No počítám, že za chvilku máme z kmotra tatínka. Moc pěkná kapča, Ginny se nezdá, tak krásně vydírat...
10.07.2009 22:33:55: Vztah mezi nimi se nějak zlepšuje. Vlastně bych nebyla ani překvapená, kdyby se "náhodou" spolu vysp...
 
Děkuji Vám za návštěvu mých stránek.