***SANDRATE***

KDE JE VŮLE, TAM JE I CESTA.

Provdána

Pátá kapitola

Bylo úterý ráno, den očekávaného soudu. Tentokrát nezamhouřila oči po celou noc, jak se nemohla dočkat. Doufala, že jim to vyjde a ona bude zbavena tohoto utrpení, které snáší už dva týdny. ‚Veřejný soud,‘ pomyslela si, ‚to tu ještě nebylo.

Ani se nenamáhala pozdravit, když vešla do pokoje, který navazoval na kuchyni a sloužil jako jídelna. Chvilku uvažovala nad tím, co tu její "nynější manžel" dělá v dobu, kdy připravuje snídani, ale pak to zahodila za hlavu.

„Jestli si myslíš, že jim ten ubohý plán vyjde, mýlíš se.“ Zastavila se v pohybu. „Prosím?“

„Však víš,“ mávl rukou, jako by odháněl otravnou mouchu, kroužící mu kolem hlavy. "ten soud."

„Ach, tohle.“

„Ano, tohle. Vzdej to, Ginevro, nemají šanci mi tě vzít.“

„Hm...“

„Všimnul jsem si, že je ti po ránu občas nevolno, je to pravda?“ Úplně ztuhla v pohybu. Netušila, že by si za těch pár dní stačil něčeho všimnout. Najednou jí všechno došlo. Co když je těhotná? Ale spali spolu jenom dvakrát, nemohla být...

„Takže?“ Dožadoval se odpovědi.

„Vlastně ani ne.“ odpověděla zdráhavě. Zpytavě pozvedl obočí, což jí tak trochu připomnělo jejich bývalého profesora lektvarů. "Jseš si jistá?" Jeho přítomnost už jí lezla na nervy. "Ano, jsem si jistá. Míříte těmi otázkami někam, nebo máte jen potřebu mi ještě víc znepříjemnit tohle ráno?"

"No jak myslíš." řekl stroze. "Soud začíná v půl deváté, tak ať jsi připravená. Nechceš přeci způsobit scénu, kdybys přišla pozdě, že ne?" S tím se otočil a odešel z místnosti. Povzdechla si a zavrtěla hlavou. Do soudu zbývaly ještě dvě a čtvrt hodiny, musela se nějak zabavit.

Pravdou však bylo, že ačkoli toto sídlo bylo větších rozměrů, ona měla povolený vstup jen do knihovny a svého pokoje, o ostatní si musela požádat skřítky, aby měl přehled o tom, co dělá. Ale když se ráno dívala do zrcadla, všimla si, jak jí nepatrně povyrostlo břicho. Což nasvědčovalo tomu, že těhotná nejspíš je. Ale kdyby to dítě bylo Popletala, ještě by se jí břicho nezvětšilo, že?

Potřásla hlavou, bude si muset zajít za lékouzelníkem, nebo ne - spíš mudlovským lékařem, aby na to její manžel nepřišel. V kouzelnickém světě byla až příliš známá. Měla by to stihnout ještě před soudem, aby měla jistotu. Jen vymyslet výmluvu.

Naštěstí si musel Kornelius ještě něco zařídit a vzal s sebou i skřítku, takže byla doma sama. A hodlala toho využít. Brzy po jeho odchodu si vzala jen to nejnutnější a vyrazila ke známému gynekologovi, se kterým ji tenkrát seznámila Hermionina matka Jean.

Měla štěstí, že zrovna v úterý měl ordinační hodiny, jinak by musela čekat frontu. "Ginny! Jaká radost tě znovu vidět!" uvítal ji, jen co ji uviděl. "Same, dobrý den."

"Dobrý? Podle toho, co jsem četl ve vašich novinách, tě dneska čeká soud. Je opravdu ostuda, co si dovolují."

"To nic, ale nepřišla jsem si povídat, potřebuju vyšetřit a honí mě čas. Po ránu mi není dobře, a příznaky..."

"Že bys byla těhotná?"

"To právě nevím jistě, můžeš?"

"Jistě, polož se tady na ten stůl. Hm. Jsi gravidní. Je gratulace na místě?"

"Já nevím, pokud je to dítě Popletala, tak..."

"Jsi u konce třetího týdne, tudíž pochybuju, že bude jeho. Spolu jste jen dva týdny."

"Jsi si tím jistý?"

"Ano, v tomhle oboru pracuju už dlouhou dobu, rozpoznám to." Celá se rozzářila. "To ale znamená, že..." Radostně vyskočila ze židle. Tahle novinka jí zlepšila náladu. "Čekám Harryho dítě!"

Sam se na ni usmál. "V tom případě velmi gratuluju, je to šťastná novinka!"

"O proboha! Musím už jít, měj se... a děkuju!"

"Není zač," volal za ní na rozloučenou, "a ať ten soud vyjde!"

 

„Připraven, Severusi?“

„Samozřejmě.“

„Tak pojďme, soud začíná za patnáct minut, musíme to stihnout.“

 

Posadili se hned v první řadě. Soud se tentokrát nekonal v žádné síni, ale venku na jednom prostranství, jelikož přišlo moc lidí. Porotci již také usedali na svá místa, odkud bylo dobře vidět na sedícího na židli. V tomto případě Ginny Potterovou, která ale ještě neusedla.

Okolo to hučelo, jak si lidé povídali. Divil se, že žádného z nich neslyší se sázet, jak to dopadne. Při tomto jednání by si vítěz mohl vydělat majlant při správném tipu. Soudcem tentokrát nebyl ministr Popletal, jelikož se nemohl soudit sám.

Soudci byli členi Starostolce, seděli na vyvýšených křeslech kolem dokola, odkud viděli na všechny strany.

Těsně před začátkem se zakouzlilo dvousměrné umlčovací kouzlo, které umožnilo klid při jednání.  Přítomní „ve vnitř“ neslyšeli hlukot venku, ale ti okolo mohli slyšet soud uvnitř.

Hluk ustal, jak vstoupil ministr Popletal a za ním jeho žena. Všichni se postavili, soud mohl začít.

Poslední komentáře
23.06.2009 15:25:35: Bude to kluk, eno holka?
23.06.2009 13:45:42: Super, další Potter na cestěsmiley${1}
23.06.2009 10:13:26: Super, tak čeká Harryho mimčo, to je paráda, sice nevím jak to vezme Sevík, přeci jen další Potter...
22.06.2009 21:29:30: Jak já se na ten soud těším... nenapínej dlouho!
 
Děkuji Vám za návštěvu mých stránek.