***SANDRATE***

KDE JE VŮLE, TAM JE I CESTA.

Provdána

Sedmá kapitola

Kornelius stále zíral na svou ženu a doufal, že nějak zasáhne. Ta  ovšem nehnula jediným svalem v obličeji, a klidně pozorovala, jak ho tři mozkomoři odvádějí do Azkabanu. Otřásla se chladem, nikdy je neměla ráda.

„Neměla byste tu sedět.“ Ozval se hlas po její levé straně. „Ne v tomhle stavu.“

„A co jiného bych měla dělat? Musím si narychlo sehnat bydlení, zajistit účet… Je toho tolik, že nevím, co dřív.“

„Nic z toho dělat nemusíte.“

„Cože?“ pohlédla na něj naprosto překvapená.

„Tak nějak jsem očekával výsledek tohoto soudu a něco jsem již zařídil.“

„To je od vás… milé. Co tak najednou? Nikdy během studií jste neprojevil žádný náznak citu, vždy jste si udržoval chladnou masku, za kterou jste nikoho nepouštěl.“

„Časy se změnily, paní Potterová. Už není mou povinností hrát si na smrtijeda, aby něčí dítě nedoneslo mé zvláštní chování k jeho rodičům.“

„Popletalová. Mé jméno je… Popletalová.“ Povzdechla si.

„Ne, není. Máte zpět své jméno, trezor v bance i status. Stačí jen podepsat tento papír.“

„Myslíte to vážně?“ zeptala se, jak jí ho podával. „Naprosto.“

„A bydlení?“

„Pro začátek jsme vám zařídily ubytování v Bradavicích, ale máte zpátky svůj dům, který jste zdědila po vašem manželovi.“

„Nemohla bych teď bydlet sama, ale ani se ho nechci zbavit.“

„Rozumím. Jak říkám, poskytli jsme vám s ředitelem dočasné bydlení v Bradavicích, je to pro jistotu pokoj vedle mého, kdybyste potřebovala nějakou pomoc.“

Přikývla hlavou. „Děkuji.“

Oba se otočili, když za sebou zaslechli kroky. Byl to ale jen Albus Brumbál. „Věřím, že už je vše hotové.“ Podíval se na ně očima, ve kterých opět jiskřilo. „Myslím, že je načase jít.“

 

„Po letech zase zpět.“ Vyjádřila nahlas své emoce, jen co vstoupila do svého nového pokoje. Skřítci se už o vše postarali. Bylo uklizeno, kufry byly uklizeny a oblečení naskládáno ve skříni. Rozhlédla se. Stála v obýváku, který byl laděn do béžové barvy. Uprostřed byla pohovka v o něco tmavším odstínu, kousek dál knihovna a psací stolek a po stěnách visely veselé obrazy.

Po její levé ruce byly dveře, u kterých visel obraz ovoce. Tušila, že tam bude kuchyně. A opravdu, když jimi nahlídla, spatřila několik pultů, ledničku a troubu, v napojené místnosti vedle byl jídelní stůl pro čtyři osoby. Kuchyň nebyla nijak velká, ale bylo tam vše, co potřebovala. Vrátila se zpět do obýváku.

Na pravé straně, přímo naproti dveřím ke kuchyni, byly dvoje další dveře. ‚Ložnice a koupelna.‘ pomyslela si. Otevřela ty první od hlavní stěny (ta, ve které jsou vstupní dveře) a našla tam celkem prostornou koupelnu. Zarazilo ji, že je udělaná v mudlovském stylu.

Byl tam rohový sprchový kout a také obrovská rohová vana, kousek vedle bylo umyvadlo se zrcadlem, vedle něhož byla menší skříňka na hygienické potřeby. U sprchovacího koutu byl také koš na prádlo.

Zem byla obložena dlažebními kostkami, které byly našikmo položené. Celá místnost byla nabarvena do jemně zelené.

V druhých dveřích byla velká manželská postel, stolek z každé strany, skříň s nyní i postýlka pro dítě, které se teprve narodí. Uvědomila si, že ji tam přidali skřítci navíc. „Jen je škoda, že v té posteli budu spát sama.“ Smutně si povzdechla.

Opět si vybavila vzpomínku na Harryho, když ještě žil. Se vším jí pomáhal. Teď bude muset vše zvládnout sama, a to k tomu čeká dítě.

 

Ozvalo se zaklepání na dveře. „Dále!“

„Jen jsem se chtěl ujistit, že vám to tu vyhovuje.“

„Blázníte? Je to tu moc hezky vyzdobené. Ty barvy jsou také dobře zvolené.“

„Jsem rád, že se vám líbí, vybavoval jsem to tu já.“

„Vy?“ Nestačila žasnout. „Netušila jsem, že máte takový cit pro zařizování věcí.“

„To skoro nikdo.“ Ušklíbl se.

„Nestačíte mě překvapovat, pane profesore.“

„Když už jsme u toho, říkejte mi jménem, alespoň si dřív zvyknete.“

„Jistě, prof – Severusi.“

„Výborně, to bychom měli. Soud se neuvěřitelně protáhl, za chvíli bude večeře. Buď si můžete uvařit sama v kuchyňce, nebo požádat skřítky, aby vám něco donesli.“

„Myslím, že dám pro začátek přednost skřítkům“

Pokýval hlavou. „Jak myslíte. Každopádně, večer se tu ještě zastavím, abych vám přinesl pár lektvarů, zajisté je budete potřebovat.“

„Děkuju, to bych ocenila.“

Večer, když vypila všechny lektvary, které po ní požadoval, si lehla do postele a jen tak přemýšlela. Změní se jí celý život. Ale takhle to s Harrym plánovali. Společnou rodinu, krásný dům…

Napadlo ji, že se možná minulost opakuje. Nejdřív vyrůstal Harry sám, protože mu zemřeli oba rodiče, teď jejich dítě čeká podobný osud, jen malinko odlišný.

Začala si hladit břicho a přemýšlela, jestli to bude syn, který mu bude přesnou kopií, jako on sám, nebo dcera, která se bude podobat na oba. Ani si neuvědomila, kdy se to stalo, ale zaspala. Tentokrát mírumilovným spánkem bez nočních můr a strašidel, jen s představou téměř dokonalého štěstí.

Poslední komentáře
26.06.2009 17:49:52: Á Sevík už je na scéně, super. Tak jsem zvědavá kdy už tam nebude spát sama.
25.06.2009 22:53:33: Moc pěkná kapitola, těším se na další. Opravdu to vypadá, že je Severus na straně dobra. Tedy pokud ...
25.06.2009 12:24:56: Takže tentokrát je Sevie na straně dobra, jo? To je dobře, mám ho tak radši. Jsem zvědavá co bude ří...
 
Děkuji Vám za návštěvu mých stránek.