***SANDRATE***

KDE JE VŮLE, TAM JE I CESTA.

Provdána

Šestá kapitola

„Už jsi četl Denního věštce?“ Zeptala se žena svého muže. „Právě ho čtu, zlato. Opravdu jsem jí přál, aby to takhle skončilo.“ Odpověděl jí.

„Stejně, řekni mi, v jakém světě to žijeme, když si ministr sám upravuje zákony tak, aby mu vyhovovaly? Podle mě je to nespravedlivé.“ Povzdechla si.

„Vidíš? Neříkal jsem už dávno, že by nám v mudlovském světě bylo líp? Ale ty ne, chtěla si zůstat se svou sestrou, která byla těžce nemocná.“

„Byla to moje povinnost, a nezačínej zase s výčitkami. Každý jsme udělali něco.“ Muž odložil noviny. „Promiň, zlato. Tak co říkáš na ten soud ty?“ Změnil téma.

„Myslím, že dopadl velmi spravedlivě, přesně tak, jak jsem si představovala.“

„Navíc ten nápad, se kterým přišel Donest byl dobrý.“

„To ano, to vskutku byl.“

 

***O den dříve***

„TICHO!“ Zařval jeden ze soudců. Opět se jim podařilo prolomit zábrany, které zajišťovaly ticho při jednání. Po několikáté.

Severus se pro sebe ušklíbl. Bylo to přesně tak, jak předpokládal. Ministr byl v obličeji celý bílý, jak na něj doléhaly výkřiky lidí okolo. Zřejmě nepředpokládal, že tu nebude nikdo kromě jeho lidí, kdo by ho podpořil.

„Takže znova, pane Popletale. Co vás vedlo k tomu rozhodnutí, že se paní Potterová má stát vaší ženou?“

„Ale no tak,“ usmál se na něj falešně. „Manželka Harryho Pottera přeci potřebovala ochranu před případným napadením. Co jiného jsem mohl udělat, než jí ji poskytnout?“

„Tím, že si paní Potterovou vezmete?“

„Ano, a byl bych rád, kdybyste ji přestal volat bývalým jménem. Je to má žena.“

„Otázkou zůstává,“ dělal, jako by poslední větu neslyšel, „že jste ji do toho nutil, neměla šanci si vybrat, natož odmítnout.“

„Odmítla by.“

„V tom případě bylo vaše konání nezákonné a konal jste proti pravidlům, která platí v kouzelnické společnosti již několik staletí!“

„Přehlídl jsem?“

„To by nebylo poprvé, že?“ Utrousil ironicky mistr lektvarů.

„Pane Snape, když dovolíte, budu pokračovat já.“

„To tedy nedovolím.“ Odsekl, čímž vyvolal všeobecný rozruch. „Když budete pokračovat, mohl by soud skončit za několik týdnů. Je zřejmé, že ministr nemá v plánu omlouvat se, natož něčeho litovat.“

„Prosím.“ Pokynul unaveně ze svého místa Similus Donest.

 „Navrhoval bych použít veritasérum, aby se předešlo zbytečným spekulacím.“ Vyndal z kapsy lahvičku průzračné tekutiny. „Mnou vyrobené, pro jistotu.“ Donest kývnul hlavou na souhlas.

„Vaše celé jméno?“

„Kornelius Osvald Popletal.“

„Ministře Popletale, je pravda, že jste očekával od paní Potterové, že vám porodí dítě? Přesněji řečeno potomka mužského rodu?“

„Ano.“

„Dal jste jí možnost volby?“

„Ne.“

„Vysvětlete to.“

„Můj jediný syn byl před mnoha lety odsouzen za styk s Tím, koho netřeba jmenovat. Žena zemřela krátce poté. Chtěl jsem dalšího dědice, aby mohlo mé jméno pokračovat. Ginevra zrovna ovdověla, tudíž se naskytla jako vhodná osoba.“

„Vše?“

„Ano.“

„Dobrá tedy. Podařilo se?“ Obrátil se na lékařku, která oba před soudem vyšetřovala.

„Z vyšetření vyšly jasné výsledky. U ministra Popletala jsem si naprosto jistá, že je v pořádku. Ale co se jeho ženy týče…“

„Ano?“

„Má několik modřin po celém těle, včetně jedné otlačené dlaně na paži. A jinak… má těhotenské příznaky.“ Všichni zalapali po dechu.

„Paní Potterová?“ Obrátil se na ní Severus a ona chtě nechtě musela zvednout svůj pohled od země, kam předtím koukala. „Je to pravda?“

„Ano, jsem těhotná.“

„Ty jedna zrádná mrcho! Tys mi lhala. Ráno jsem se tě ptal, jestli jimi netrpíš, popřelas to.“

„Uklidněte se prosím vás.“ Zavolal Donest. „Vulgarismy nejsou nutné.“

Severus obrátil svůj pohled na ředitele, jestli je tohle pravda, nezmůžou nic. Albus mu pohled opětoval.

„Jak jsem řekla,“ skočila jim do toho Ginny, „jsem těhotná. Ale to dítě není vaše.“ V okolí padlo hluboké ticho. I lidé venku ztichli, jak čekali na její další slova. „Jsem u konce třetího týdne.“

Po mírném šoku se Donest prudce postavil. „Vy jste donutil těhotnou ženu, aby si vás vzala? Děláte si ze mě srandu? Po tom všem, co si oba – ona i její manžel – prožili, jste jí způsobil takový stres?“

„Já jsem to nevěděl.“ Namítl stále šokovaný.

„Měl jste si to zjistit, než jste podnikl kroky, které vedly k této katastrofě. Už mě nebaví na vás neustále dohlížet, Popletale, zvoral jste toho příliš mnoho. Dostal jste stát do takové situace, ve které nebyl už několik desetiletí. Sousední země si z nás tropí legraci, bystrozorové jsou na nic, zákony, které se tvoří, jsou absurdní!“

„Ale, ale – “

„Už žádné další hloupé mluvy! Jednou jste to zpackal, tak si to taky odpykáte!“

„Pokud ještě mohu,“ vložil se do toho znovu Snape, „paní Potterová poskytla důkazy o podvrhu vlády a lidí, se kterýma ministr Popletal spolupracoval. Jsou na tomto seznamu.“

Similus Donest se na to díval s rozšířenýma očima. „ Zrušení platů motákům, zbourání nemocnice, úplatky, otroctví?!? Mám pokračovat?“ Zeptal se chladně.„Myslím, že tento soud je u konce. Jako hlavní člen starostovce tímto uděluji Korneliovi Osvaldu Popletalovi trest nejvyšší – Bude zavřen do Azkabanu za pokus o zradu, korupci a omezování lidských práv a svobod na doživotí. Kdo je proti?“

Rozhlédl se po okolí, ale nikoho neviděl. Všichni se na něj dívali s opovržením, které se často nevidí. Nechtěl být v jeho kůži. „Dobrá tedy, ukončuji tento soud.“

Poslední komentáře
26.06.2009 17:40:16: No super, Azkaban na něj, jsem ráda, že to dopadlodobře. Teď už jen dostat Sevíka a Ginny dohromady....
24.06.2009 15:49:03: Taky mě zajímá, jetsli to bude kluk, nebo holka. Douflám, že lpřidáš brzy.
24.06.2009 13:17:09: Do azkabanu s ním! Zasluží si to, blbec jeden. Hezká kapitola, těším se na další.
 
Děkuji Vám za návštěvu mých stránek.